Turecký prezident Erdogan na sebe upoutal pozornost svým nehorázným vyjádření obsahujícím přímou hrozbu Státu Izrael. Referovala o ní i česká média, proto si přednostně všimnu jiné části jeho projevu.Ten byl pronesen na setkání zástupců nevládních organizací a veřejného sektoru ve městě Rize na severovýchodě země. Mimochodem v nedalekém městě Güneysu, odkud pochází Erdoganova rodina, trávil v mládí letní prázdniny.
Kdyby existovala Nobelova cena za nejobludnější chucpe, byl by Erdogan v první řadě žhavých kandidátů. V Rize se totiž vrátil k návštěvě politika, který patří mezi ty, které nenávidí snad úplně nejvíc, izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, v americkém Kongresu minulou středu (24. 7.) Triumf šéfa jeruzalémské vlády, který prostřednictvím televizí viděl celý svět, mu zjevně nedává spát.
Jinak by nepoužil velkohubé vyjádření, v němž mimo jiné pravil: „Všichni společně jsme sledovali ty hanebné scény v americké Sněmovně reprezentantů. Upřímně řečeno, styděli jsme se jménem lidstva za to, co jsme tam viděli.“ Erdogan se tedy pasoval na samozvaného mluvčího „lidstva“ a v této roli dodal: „Podívejte, rád bych to zde řekl jasně. Rozvinout červený koberec pro někoho, jako je Netanjahu, zajít ještě dál a tleskat jeho lžím, dokud jim neotečou ruce, je pro Ameriku velkým duševním selháním.“
A pak začal fantazírovat: „Když vidíme lidi tleskat vrahovi 40 tisíc nevinných, bojíme se nejen o lidstvo, ale také o svou vlastní budoucnost. Kdo může zaručit, že ti, kteří dnes zničili Gazu, nebudou zítra obracet své špinavé oči na Anatolii?“ (Historickým výrazem Anatolie je myšlena většina asijské části dnešního Turecka; Erdogan tak de facto nesmyslně naznačoval, že Izrael by mohl jeho zemi napadnout – LS).
Jeho uvažování je přímočaré: „Z tohoto důvodu (že by Izrael mohl na Turecko zaútočit - LS) při každé příležitosti říkáme, že Turecko musí být silné, odstrašující a soběstačné v každé oblasti.“ A odtud už je krok k tvrzení, které známe. Náhle se ale směr útoku obrací: „Musíme být velmi silní, aby Izrael nemohl dělat Palestině tyhle neuvěřitelné věci.“ Načež: „Tak, jako jsme vstoupili do (Náhorního) Karabachu, jako jsme vstoupili do Libye, bychom mohli něco podobného udělat také jim.“
Poučná lekce z krajně nebezpečné Erdoganovy politické logiky. Co bychom se asi z Ankary dozvěděli, kdyby se podobná hrozba ozvala z Jeruzaléma: „Tak jako jsme v rámci boje pro terorismu vstoupili do Pásma Gazy a kdysi do Libanonu, mohli bychom udlět něco podobného také Turkům. (podporujícím teroristické vrahy z Hamasu.“ Rozdíl je v tom, že v Izraeli nikoho příčetného něco takového ani nenapadne.
Ale zpět k onomu chucpe. Erdogan nemůže strávit, že Američané přijali jako spojence a přítele své země izraelského premiéra a na Kapitolu mu připravili ovace. Kvůli tomu neváhal je urážet. Ochotně přitom zapomněl, že to byl on, kdo letos v dubnu přijal a jako přátele vítal v Istanbulu skutečné zločince – exilového šéfa teroristického hnutí Hamas Ismaíla Haníju a jeho kumpány. Američané vítali ve svém zákonodárném sboru politika demokratické země, která se dlouhodobě brání teroristické agresi Hamasu. Erdogan vítal a objímal ve své istanbulské úřadovně vysoké představitele vražedné genocidní organizace, která se dopustila 7. října 2023 v jižním Izraeli těch nejbrutálnějších zvěrstev. Inu, vrána k vráně…
Uvedený zásadní rozdíl je ovšem zcela mimo Erdoganovo politické chápání.
ODKAZYhttps://www.hurriyet.com.tr/gundem/son-dakika-cumhurbaskani-erdogandan-abbas-tepkisi-cagirdik-gelmedi-bizden-ozur-dilemesi-gerekiyor-42495651https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/izrael-palestinci-valka-erdogan-turecko-pomoc.A240729_081040_zahranicni_vajohttps://www.voanews.com/a/turkey-hosted-hamas-leader-amid-growing-criticism-over-inaction-in-gaza/7581045.html
