Všeobecná kategorie > Hyde Park

JAK TO VNÍMÁ GUGI █▄▄▄▄▄█

(1/28) > >>

gvodrazka:
HUMANITA JE PŘEPYCH.

Migranti nenaleznou nikde v Evropě bezpečí. To proto, že sami kolem sebe vytvářejí svými postoji konfliktní situace, ovzduší nesnášenlivosti a konfrontace mezi konfesemi. Jde o obdobné klima, kvůli kterému museli opustit země svého původu, přičemž jejich konfliktní založení bylo právě příčinou vzniku katastrofických politických poměrů, motivujících je k emigraci. Ať vkročí kamkoliv, vždy budou ve střetu s místní kulturou a tedy nikoliv v bezpečí.
Vinu za krizi humanitarismu nehledejme u nich, ale ve svých soudobých modelech uvažování...

gvodrazka:
Morální past.

Dluhy jako sociální problém. Chtělo by se říci: problém nebude, jestliže vedeni finanční kázní a gramotností, odmítnete se zadlužovat.

Realita však je ta, že dluhovým problémům se nevyhneme a že budou mohutnět do rozměrů politického fenoménu, hrozícího přerůst do podoby zásadního partajního programu, směřujícího k elektorálnímu sloganu a konečně do populistické definice, o jejímž charakteru nemůže být (při anti-elitářských náladách plebsu) pochyb.

Půjčování je totiž modus vivendi současné ekonomiky. Bez úvěrování by populárně nastavené ekonomiky a jejich produkty rychle zkolabovaly. Modely soudobých, fungujících ekonomik, poplatných požadavku „sociálního státu“, jsou v podstatě založeny na permanentním zadlužování, přičemž systém sociálního pojištění, líbivě přesvědčující o svém založení na sociální solidárnosti, je v podstatě hrou ve stylu systému „letadlo“, kdy bonusy nových účastníků jsou vypláceny z vkladů starých účastníků…

Když se k této skutečnosti přidruží konzumní morálka soukromé sféry, velící, že konzument musí, prostě musí, mít za každou cenu vše, nač si vzpomene, bez ohledu na svoji solvenci, pouze s odvoláváním se na kritéria „sociálního státu“ a na v podstatě vágní kodex, zvaný Listina zákl. lid. práv, pak se ocitáme tam, kde jsme.  Vždyť i  případech vyslovené sociální nouze, už v okamžiku vzniku půjčky, je si dlužník jasně vědom, že její splacení není v jeho ekonomických silách a přesto uzavře závazkový právní vztah. V takovém případě jde spíše o morálně-etický problém, nežli o problém sociálně ekonomický.

Vypadalo by patrně komicky, trapně a školometsky, připomínat něco o spořivosti, šetrnosti, přiměřenosti poměrům, skromnosti. Bylo by patrně anachronismem připomínat základní pravidlo, že něco si mohu pořídit až tehdy, když na to mám dostatek peněz. Ano, bylo by…neboť v soudobých ekonomických poměrech by totiž při akceptování takového modelu chování spotřebitele zamrzl a zablokoval by se obchod i výrobní sektor. 

Vypadalo by určitě pokrytecky ohánět se šetrností v době, kdy nejen finančně negramotní jednotlivci, ale seriózní instituce i celé státy jsou existenčně závislé na dluzích, kterým se eufemisticky říká kredit, prodej dluhopisů, státní dluh, rozpočtový deficit …

Řada modelů funguje pomocí pumpování financí do ekonomik, roztáčením rotaček tisknoucích bankovky … Výsledkem je enormní zadlužování, inflace. Řešení nenastane, dokud se nezmění morálka na úrovni mikro-sociální i makrosociální. Je třeba neustále se vracet k Micawberově sentenci v Dickensově Davidu Copperfieldovi: "Annual income twenty pounds, annual expenditure nineteen [pounds] nineteen [shillings] and six [pence], result happiness. Annual income twenty pounds, annual expenditure twenty pounds nought and six, result misery."

gvodrazka:
EUROPE FATALE



Evropa vezme osud do vlastních rukou, řekla před časem Angie. Nadchází údobí formování tzv. evropské armády. Francie chce velet.

Do toho, jako z udělání, Amerika hodlá redukovat počet vojenských základen (hodlajíc patrně vycouvat z Evropy a ponechat ji napospas Rusům), i přes bravurní slovní akrobacie v Polsku.Půvabné na spektakulárních americko-polských námluvách je, že USA se domnívají, že polská armáda bude účinnou obranou Evropy, jestliže Moskva zavelí: „směr západ!“ a Polsko se domnívá, že to bude americká armáda…

Při představě, že Evropa vezme svůj osud do vlastních rukou, mne jímá děs. Historie, když ne lidé, si ještě pamatuje, co se dělo, když Evropané vzali osud do vlastních rukou. V první fázi musel přispěchat Wilson, v druhé fázi museli Evropu umravnit Roosevelt a Džugašvili. Nebýt jich, osud Evropy by určovaly německé rasové zákony, nicméně její východní polovinu masírovala komunistická paranoia, coby kompenzace za skutečnost, že po porážce nacismu málem hladová, komunismem indoktrinovaná západní Evropa napochodovala do náruče bolševika.

Pax americana, spočívající v univerzalismu teorie liberální demokracie, trval v podstatě do teď. Budiž za něj Americe upřímně poděkováno. Při vyhlídce, že se budoucnost Evropy rozpadne do dění ve sféře vlivu Rusů na východě a ve sféře drobných, nacionálních celků, ovládaných dementními, avšak nebezpečnými tyránky na západě, zatímco U.S.A., rezignující na drahý historický experiment s liberální demokracií amerického typu v poválečné Evropě, revitalizují své izolacionistické doktríny, se mne zmocňuje chuť emigrovat do argentinské pampy, australského buše, kanadského lesa, či antarktického ledového království….

Druhý, technický aspekt, problematičnosti tzv. evropské armády, spočívá ve skutečnosti, kterou už nastínil jeden vojenský stratég. Je jím problém komunikační jednoty velení. Zatímco ruská armáda, ohrožující východní horizont Evropy, komunikuje s miliony vojáku JEDNÍM jazykem, tzv. evropská armáda, rozdrobená na desítky sborů komunikuje minimálně dvacítkou jazyků, a už jen představa jak např. spolu komunikuje portugalské a švédské velení, či slovenské a finské štáby, je velmi komplikovaná. Tento fenomén by pak byl závažnou brzdou efektivity společných vojenských akcí takového vojenského uskupení, nehledě k faktu, že takovou brzdou v NATO už je.

OH EUROPE, FEMME FATALE

gvodrazka:
Život je předem prohraná partie … peklo vždy vyhraje.

Byl kdysi jeden švec, neboli obuvník (říkejme mu třeba STUART LÍDL) a ten byl tak moudrý, že uhádl každou hádanku a dokonce i sám nové hádanky vymýšlel. Jeho věhlas se šířil po světě a doslechlo se o něm i peklo. Vyslalo svého zmocněnce, aby kontaktoval Stuarta Lídla, a učinil psycho-sondu do jeho moudrosti. Dotyčný pekelník se jednoho dne dostavil k Stuartu Lídlovi a stylizoval se jako ordinérní otrapa, jemuž se objevil defekt na jeho nových značkových křuskách zn. Prado. Slovo dalo slovo a za chvíli se oba ocitli v pozici, kdy jeden druhému kladli hádanky. Stuart Lídl, který brzy svým intelektem rozpoznal, že v osobě zákazníka jde o transcendentní bytost, chápal, že hádankový cyklus je jenom takové zahřívací kolečko, než se věc dostane do provozních obrátek a na standardní teplotu. Pekelník (říkejme mu třeba Kleofáš, nebo Liguriáš, nebo Frydolín) záhy učinil Stuartu Lídlovi zajímavou nabídku: kratší stáž v pekle za účelem načerpání nových, mezi lidmi aplikovatelných poznatků a různých infernálních know-how. Stuart Lídl briskně, nicméně distinguovaně, lákavou nabídku odmítl, řka: do pekla mě NIC nedostane. Čert, aspirující na povýšení do hodnosti ďábel, se usmál neproniknutelným úsměvem a učinil Stuartu Lídlovi ještě jeden návrh: položí Stuartovi jedinou hádanku. Když ji uhádne, peklo mu bude ležet u nohou. Když ji neuhádne, Kleofáš či Liguriáš či Frydolín ho popadne, odnese do pekla a tam bude doživotně vyučovat v kindergarten nezletilé čertíky. Stuartova pýcha zafungovala a tak pekelníkovu nabídku přijal. I plácli si na to. Pekelník přednesl hádanku: kdo hledá, často to najde, ale kdo TO hledá, je blázen. Stuart Lídl měl náhle pocit, že ho opustil intelekt, moudrost i obuvnické ratio. Prostě mozkový black-out. Sluníčko padalo za hory, pasáci pekli brambory – a Stuart Lídl pořád neznal solution, té pekelné hádanky. Podíval se na Kleofáše, který se tvářil jako Liguriáš a přitom to by obyčejný Frydolín, a řekl, co v životě ještě neřekl: poddám se.
Trojjediný pekelník se zjevnou satisfakcí a dívaje se pevně do očí Stuartových, pomalu řekl: je to NIC.
Kdo hledá, často najde nic. Ale kdo hledá nic, je blázen. Tak vidíš, bratře, řekls, že tě nic nedostane do pekla. A NIC tě do pekla dostalo.

Z toho plyne ponaučení, že opět zvítězilo peklo a nicota. Ale nebojte se děti, jde jen o nicotu ve smyslu verbálním, psychologickém, nikoliv ve smyslu fyzikálním. Je to jen slovní ekvilibristika, neboť autentická NICOTA JE NEJSOUCNO, NEBYTÍ, ŽÁDNÝ ROZMĚR, ŽÁDNÉ VLASTNOSTI (BARVA, PACH, zvuk), ŽÁDNÁ ČASOVOST. A KDYBY SE NA SVĚTĚ OBJEVILA JEN MALÁ MEZERA NICOTY V BYTÍ (JSOUCNU), VTÁHLA BY HO DO SEBE, CELÝ SVĚT BY SE DO NÍ ZŘÍTIL (JAKO DO ČERNÉ DÍRY). Takto je umístěna v bezpečí před stále rozšiřujícím se vesmírem.

gvodrazka:
MZDOVÁ KOMPARACE: ;D

Chemik ve výrobě bere v Německu 94 329 Kč. V Česku bere jen 18 348 Kč.
Nákupčí bere v Německu 109 890 Kč. V Česku bere jen 23 239 Kč.
Pracovník v administrativě bere v Německu 86 427 Kč. V Česku bere jen 18 400 Kč.
Nástrojář bere v Německu 93 609 Kč. V Česku bere jen 19 878 Kč.
Učitel na gymnáziu bere v Německu 127 305 Kč. V Česku bere jen 27 170 Kč.
Průmyslový mechanik bere v Německu 93 717 Kč. V Česku bere jen 19 937 Kč.
Sociální pracovník bere v Německu 92 799 Kč. V Česku bere jen 20 485 Kč.
Zdravotní sestra bere v Německu 84 168 Kč. V Česku bere jen 19 471 Kč.
Kovodělník bere v Německu 90 072 Kč. V Česku bere jen 21 042 Kč.
Strojní mechanik bere v Německu 88 101 Kč. V Česku bere jen 19 937 Kč.
Tesař bere v Německu 74 439 Kč. V Česku bere jen 18 077 Kč.
Zedník bere v Německu 75 519 Kč. V Česku bere jen 17 794 Kč.
Redaktor bere v Německu 116 667 Kč. V Česku bere jen 28 378 Kč.
Zámečník bere v Německu 93 717 Kč. V Česku bere jen 22 835 Kč.
Inženýr ekonomie bere v Německu 135 000 Kč. V Česku bere jen 32 303 Kč.
Pečovatel bere v Německu 67 230 Kč. V Česku bere jen 17 064 Kč.
Listonoš bere v Německu 74 682 Kč. V Česku bere jen 18 449 Kč.
Prodavač bere v Německu 58 860 Kč. V Česku bere jen 14 620 Kč.
Obkladač bere v Německu 71 577 Kč. V Česku bere jen 17 794 Kč.
Uklízeč budov bere v Německu 48 060 Kč. V Česku bere jen 11 931 Kč.
Kuchař bere v Německu 50 652 Kč. V Česku bere jen 12 512 Kč.
Jemný mechanik bere v Německu 93 717 Kč. V Česku bere jen 24 838 Kč.
Číšník bere v Německu 41 823 Kč. V Česku bere jen 10 776 Kč.
Zubní technik bere v Německu 62 262 Kč. V Česku bere jen 16 221 Kč.
Sekretářka bere v Německu 78 840 Kč. V Česku bere jen 20 710 Kč.
Daňový poradce bere v Německu 135 000 Kč. V Česku bere jen 34 999 Kč.
Automechanik bere v Německu 72 603 Kč. V Česku bere jen 19 799 Kč.
Zdravotní laborant bere v Německu 84 186 Kč. V Česku bere jen 22 977 Kč.
Programátor bere v Německu 112 050 Kč. V Česku bere jen 30 835 Kč.
Prodejce pojištění bere v Německu 112 455 Kč. V Česku bere jen 30 138 Kč.
Pekař bere v Německu 54 459 Kč. V Česku bere jen 15 484 Kč.
Tiskař bere v Německu 81 594 Kč. V Česku bere jen 23 065 Kč.
Malíř-lakýrník bere v Německu 67 311 Kč. V Česku bere jen 19 344 Kč.
Truhlář bere v Německu 67 014 Kč. V Česku bere jen 19 558 Kč.
Soustružník bere v Německu 78 101 Kč. V Česku bere jen 25 842 Kč.
Strážný bere v Německu 59 400 Kč. V Česku bere jen 17 760 Kč.
Instalatér topení bere v Německu 70 578 Kč. V Česku bere jen 21 523 Kč.
Architekt bere v Německu 97 551 Kč. V Česku bere jen 30 024 Kč.
Elektromechanik bere v Německu 83 214 Kč. V Česku bere jen 25 561 Kč.
Recepční v hotelu bere v Německu 49 977 Kč. V Česku bere jen 16 183 Kč.
Řidič ještěrky bere v Německu 67 095 Kč. V Česku bere jen 21 819 Kč.
Instalatér plynu bere v Německu 70 578 Kč. V Česku bere jen 23 578 Kč.
Lékař bere v Německu 135 000 Kč. V Česku bere jen 44 102 Kč.
Pomocník v domácnosti bere v Německu 51 840 Kč. V Česku bere jen 17 019 Kč.
Obsluha digitálního tisku bere v Německu 75 627 Kč. V Česku bere jen 24 720 Kč.
Prodejce zájezdů bere v Německu 66 096 Kč. V Česku bere jen 21 789 Kč.
Skladník bere v Německu 55 377 Kč. V Česku bere jen 18 742 Kč.
Vychovatel bere v Německu 79 056 Kč. V Česku bere jen 26 745 Kč.
Asistent v marketingu bere v Německu 89 073 Kč. V Česku bere jen 30 534 Kč.
Sestra na anesteziologii bere v Německu 84 186 Kč. V Česku bere jen 28 348 Kč.
Řezník bere v Německu 54 594Kč. V Česku bere jen 18 863 Kč.
Právník bere v Německu 135 000 Kč. V Česku bere jen 47 109 Kč.
Řidič nákladního vozu bere v Německu 51 327 Kč. V Česku bere jen 18 632 Kč.
Řidič osobního vozu bere v Německu 61 533 Kč. V Česku bere jen 22 497 Kč.
Kovář bere v Německu 72 117 Kč. V Česku bere jen 27 393 Kč.
Dispečer přepravy bere v Německu 79 110 Kč. V Česku bere jen 30 260 Kč.
Řidič autobusu bere v Německu 68 931 Kč. V Česku bere jen 26 485 Kč.
Bagrista bere v Německu 80 703 Kč. V Česku bere jen 31 808 Kč.
Podnikový ekonom bere v Německu 87 453 Kč. V Česku bere jen 34 149 Kč.
Pokladní bere v Německu 54 432 Kč. V Česku bere jen 22 394 Kč.
Informatik bere v Německu 104 841 Kč. V Česku bere jen 43 914 Kč.
Účetní bere v Německu 88 317 Kč. V Česku bere jen 36 790 Kč.
Personalista bere v Německu 95 958 Kč. V Česku bere jen 41 589 Kč.
Daňový úředník bere v Německu 65 394 Kč. V Česku bere jen 28 433 Kč.
Fyzioterapeut bere v Německu 56 268 Kč. V Česku bere jen 25 485 Kč.
Reklamní agent bere v Německu 67 311 Kč. V Česku bere jen 30 534 Kč.
Kadeřník bere v Německu 37 530 Kč. V Česku bere jen 17 475 Kč.
Bankéř bere v Německu 117 045 Kč. V Česku bere jen 58 798 Kč.
Operátor v call centru bere v Německu 47 817 Kč. V Česku bere jen 23 714 Kč.
Manažer logistiky bere v Německu 70 308 Kč. V Česku bere jen 39 093 Kč.



Germáni opět vyhráli – a navíc: kdysi se ve velké Germánii měl dobře kdejaký esesák, nyní kdejaký isisák.

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana