Ridendo castigat mores
Na všechna čítanková a učebnicová moudra i přeposlané a znovu přežvýkané zvratky z mediálních pojítek, která indoktrinují mozky občanů, existuje jedna jednoduchá replika. Když se svět, zejména Afrika a Orient dělil na anglo-francouzské koloniální sféry vlivu, nevkročila do Evropy africká resp. muslimská noha, leda pro pobavení. Osmanská říše, vypráskaná z Balkánu si vládla na svých písečcích a jakž takž kooperovala s koloniálními mocnostmi. Ale stačilo to. Je třeba si uvědomit, že kolonialismus byl pravým požehnáním pro tamní národy, do té doby rozrážející si hlavy sekeromlaty v kmenových rvačkách. Dal jim práci, určitý životní standard, perspektivu, kázeň a hlavně vzdělání. To poslední se ukázalo jako nepříliš prozíravé, neboť to vedlo ke zrodu vrstvy intelektuálů, prosazující různé formy independencí. Ty se po WW II. skutečně etablovaly, následkem mocného oslabení koloniálních států. A to byl počátek problému. Emancipace bývalých koloniálních území vedla k návratu do středověku těchto zemí, korupce, pokračující kmenové rvačky, chaos, nefungující aparáty státní správy, prostě bordel, ze kterého hodlal každý zdrhnout. Do bývalých koloniálních mocností. Necítil jsem nikdy výčitky svědomí za kolonialismus. Naopak, nostalgicky na něj vzpomínám. Byl pořádek. Evropští muži dělali kdysi kariéry v zámoří. Dnes dělají karieru exoti v Evropě.
NIKDO nedělal NIC gratis. Kdyby v té době někdo vyslovil něco jako „nezisková organizace“, byl by polapen do sítě. Misie, těžaři, farmáři a administrativa příslušnou kolonii hospodářsky využívali, a aby tak mohli činit MUSELI do této kolonie INVESTOVAT. Minimálně do zdravotnictví a edukace (ochrana a kvalifikace lidských zdrojů). Za to se očekával alespoň nějaký náznak vděčnosti, resp. ukázněnosti. Bylo to korektní, legitimní a fair play. Kdo dělal potíže s oštěpem v ruce, na toho přišel bubák - lord Kitchener se strojní puškou zn. Maxim. Légion étrangère française je ctihodná instituce, kterou nelze srovnávat s genocidními soldateskami různých banánových režimů, která měla na starosti ve frankofonních zónách totéž co Kitchener v anglofonních. Poměry se řídily jednoduchou aritmetikou. Zlobil jsi? Dostaneš „dopřesdršky“. Makáš a jsi loyální ? Dotáhneš to na předáka, starostu, úředníka místní správy, vojáka apod. se státní penzí. Tohle se vědělo po celém světě, pouze se o tom nepsalo v bolševických příručkách. Samozřejmě, že od začátku až dokonce šlo o business, podle schématu: my chceme vaše suroviny a produkty, za to vám dáme gáži, nebo zajištěnou existenci a žrádlo, abyste nevymírali v pravidelných hladomorech jako v dobách, než jsme přišli. Tenkrát existovali chlapi typu Cecila Rhodese, kteří budovali prosperující regionální celky. Kdyby to takto fungovalo doteď, světová ekonomika a politika by byla o něčem jiném.
Paradoxně za dnešní poměry může poválečný import liberálně demokratických idejí, univerzálně aplikovaných v rozdílných prostředích. Tenkrát se jednoduše myslelo, že celý svět žízní po demokracii. Tedy myslelo se to v USA, které daly poválečnému Spojenému království a Francii jasně najevo, že nezachraňují Evropu proto, aby se po válce obnovila britská a francouzská impéria. Výsledek? Rozhlédněme se kolem sebe – look around the world. Jak říká Sartre, každá doba má válku, jakou zasluhuje. Naše doba je všeobecně charakterizována všudypřítomnou podlostí a etickým marasmem. Proto si lidstvo vysloužilo vznik hybridních válek, v nichž jedním ze strategických nástrojů je právě zdánlivě chaotická, nicméně přesto dobře organizovaná migrace do Evropy. Kdysi bylo jasně vymezeno, kdo proti komu válčí. Dnes nikdo netuší, kdo „střílí přes kopec“, resp. kdo ze střechy Evropě lije na hlavu kýble splašků, či kdo posílá své hosty sousedovi na oběd ….
Simone de Beauvoir ve svých meditacích se Sartrem šla ještě dále a pronesla – ještě před WW II. – sentenci, že v nekonečném řetězení času jsou dva pevné orientační body: výskyt lidského druhu v minulosti a jeho vymizení v budoucnosti.
Byla falešnou prorokyní?
