Dnešek v Zemi Izrael od r. Jicchaka

[gvodrazka]

 

Yochai Lipschitz, 18, of Jerusalem;
Yonatan Yitzchak Eldar, 16, of Shiloh;
Yonadav Chaim Hirschfeld, 19, of Kochav Hashahar;
Neriah Cohen, 15, of Jerusalem;
Roey Roth, 18, of Elkana;
Segev Pniel Avihayil, 15, of Neveh Daniel;
Avraham David Moses, 16, of Efrat;
Maharata Trunoch, 26, of Ashdod.

Nikdy nezapomeneme.

[Tamar]

.. je těžké neplakat nad mrtvými dětmi.. Věřme, že se nám podaří změnit vztek a slzy v rozhodnost a důraz a že ve správný okamžik se objeví i možnost jak pomoci...
m.

[Míla]

Dnes jedu do Liberce na uctění zavražděných 4000 židů z 8. na 9. března 1944 v Osvětimi. Byl to rodinný tábor. Všechno z Eretzu jsem vyjela na barevné kopírce a požádám, abychom v synagoze, kde tato vzpomínka bude probíhat, vzpomněli na 8 dětí židovského národa, z nichž nejstaršímu bylo 26 let. Budu vás o této akci informovat večer.Shalom. Míla

[Max]

Vzpomeňte, prosím, modlitbou jak 8 zavražděných mírumilovných studentů, tak i raněné, kteří nyní v nemocnici zápasí o život.

Je to smutný den 

[Míla]

Spolehněte se.Míla

[gvodrazka]

 
Zatímco my budeme pronášet kadiš, obyvatelé vesnice Džebel Muchbar na východě Jerušalajim, odkud pochází dvacetiletý pachatel Alaa Abu Dheim , se budou veselit.

Alaa Abu Dheim pracoval jako řidič v Merkaz HaRav.

Před 4-mi měsíci byl zadržen bezpečnostními službami pro podezření z podvratné činnosti, ale po dvou měsících vazby byl propuštěn.

I když z fotek se zatím dá rozeznat jen 7-8 zásobníků (po 30 nábojích), musel jim mít asi 20. Zůstává stát rozum nad úrovní bezpečnostních opatření. 10 minut mohl nerušeně vraždit!

Prohlašuji na adresu veselých izraelských Arabů a Palestinců v Gaze:
Lekol echad ješ chešbon šelo!

gv

[eleazar]

Zatímco my budeme pronášet kadiš, obyvatelé vesnice Džebel Muchbar na východě Jerušalajim, odkud pochází dvacetiletý pachatel Alaa Abu Dheim , se budou veselit.
Alaa Abu Dheim pracoval jako řidič v Merkaz HaRav.

Proč renomovaná ješíva zaměstenávala jako řidiče tohoto budoucího pachatele, když spousta zbožných izraelských židů nenalézá práci?

[gvodrazka]

 
Právě jsem se dozvěděl, že mluvčí Merkaz Ha Rav prohlásil, že ta bestie pro ně nikdy nepracovala jako řidič.
gv

[fanuel]

Zdravím, nenávist plodí další nenávist.Duchovní rozměr a sekulární rozměr nejde vždy ruku v ruce.Co si počít?
Čemu se divíme??Nemluvit o palestině, jen jako o Izraelských arabech.Socialistická EU a diktátorské, totalitní systémy,silou donutit se chovat jako v 21. stol.tedy přiblížovat se k vyspělé demokracii a to chce čas,který už ale není žádný. Protože v OSN se všechen prožvanil a ideologicky zprofanoval viz rezoluce muslimských států vůči Židům.
                 To co nás čeká je jen vítězný boj. A čest padlým v boji za vyspělou demokracii Stát Izrael.

P.S z nenávisti nikdy žádný mír nebyl a nebude to je utopie.
                                                                                  Stanek (Fanuel)
                             

[Míla]

Gvodrazko, to co jsem slíbila, dodržuji. Já vím, že je šabat, ale snad Bůh mi odpustí, já to moc nedodržuji. V Liberci je báječná komunita. Jednak ta vzpomínka na největší vyvraždění židů z 8. na 9. března 1944 (4.000), byla úžasná. Starší dáma,pravděpodobně,která holokaust prožila, měla výbornou řeč a rozsvítila svícen : první svíčka, za 1 mil. dědečků, druhá svíčka za 1 mil. babiček, třetí svíčka za 1 mil. maminek, čtvrtá svíčka za 1 mil. tatínků, pátá svíčka za 1 mil. hočiček, šestá svíčka za 1 mil. chlapečků a sedmá svíčka, aby se to nikdy neopakovalo.  To jsem si poprve uvědomila, že válečné děti a poválečné děti vlastně vůbec dědečky, babičky a celé blízké příbuzenstvo nepoznaly. Já vím, že nemáme brečet, ale to nešlo. Pak tam pan Michal Fořt zazpíval písně, které si zpívali naši předci, než je zplynovali. Byla to naše hymna (celá) a židovská píseň (omlouvám se, skutečně ji neznám, nepřišla jsem s ní do styku). Pak tam vystoupili pan Jiří Hošek a paní Drahomíra Hošková se skladbami od židovských autorů. Za  zabité děti i motlitba za zraněné provedl pan Fořt na Kabalat Šabatu v hebrejštině. Přiznám se, že již u toho jsem nebyla, ale vím to od účastníků. Použili se materiály, které jsem přivesla z Eretzu a z naší diskuse. Míla

[e.weissova@centrum.cz]

Přátele jsem s vámi.

[zoom]

Všichni kdo jste sem napsali velmi citlivě a krásně a smutně o situaci tady a pietnim shromáždění v Liberci jste jasně dali najevo svůj postoj v této situaci a těžké době. Tady v Izraeli není situace zdaleka jednoduchá a obávám se, že lépe nebude, dokud vedení státu nepochopí že musí jednat. Teroristický útok v Jeruzalémské ješivě je strašný a srovnatelný s tím, co provedli nacisté v Osvětimi s rodiným táborem. Stejná je i lstivost  s jakou tehdy přinutili budoucí oběti psát korespondenční lístky, které byly antidatovány a dnes se stejnou lstivostí si palestinci hrají na vyjednávání o míru a obviňují Izrael z porušování lidských práv. Je smutné, že svět toto nechce pochopit a uznat. Stejně jako Američani létali nad Osvětimí a věděli co se tam odehrává, dnes svět nechává řádit palestiské vrahy a ještě jim platí. Je to nepochopitelné.

[Míla]

Máte naprostou pravdu. Každý, kdo to myslí s Izraelem a jeho lidem dobře si tyto otázky musí klást. Dovolím si vám doporučit knihu Johna Loftuse a Marka Aaronse: Tajná válka proti Židům. Musím říci, že mě neskutečným způsobem otevřela oči a domnívám se, že už si na tuto otázku dokáži odpovědět. Židovský národ mocným světa vadil a jak je vidět vadí stále. V českém překladu vydalo nakladatelství Goldstein&Goldstein v roce 1997. Mohu vřele doporučit, ale je to velmi smutné čtení.
Míla

[Avniela]

To, co píše zoom je smutná pravda. Svět skutečnost prostě vidět NECHCE. O to víc si vážím otevřených očí pana Topolánka a jeho postoje k situaci. Kéž vytrvá. (Viz dnešní článek od Scooolie - snad by bylo dobré Scooolie, kdybyste k výrokům politiků vždy napsal i kde jste je vyslechl nebo přečetl)

[Tamar]

čtvrtek, 03. 04. 2008 
Ve světle mnoha hrozeb v současné době ohrožujících židovský národ se budou dnes napříč celým Izraelem a v Monsey (New York, USA) konat velká modlitební shromáždění.
 
..tak mě napadá, že bych se ráda, alespoň v duchu, připojila.. v kolik hodin našeho času je 18°° v Izraeli?.. nevíte někdo..

[gvodrazka]

 
Že by v 16:00?
Marcelo, jste zlatíčko, to je právě ten smysl, abychom byli všichni v duchu spojeni a podávali si přes velké vzdálenosti ruce ve společné tfile. Stůjte v duchu u Kotelu.

gv

[Vader]

Pozor, podle https://www.timeanddate.com/worldclock/ je posun pouze hodina, jak CR tak Izrael maji ted letni cas.
Kazdopadne ma Gugi pravdu (Marcela take), kdo muzete a chcete, pripojte se.

[Elazar]

Pak tam pan Michal Fořt zazpíval písně, které si zpívali naši předci, než je zplynovali. Byla to naše hymna (celá) a židovská píseň (omlouvám se, skutečně ji neznám, nepřišla jsem s ní do styku).

Když už jsem se podíval do této diskuze, pročetl jsem si ji zpětně a přečetl si program libereckého pietního vzpomenutí největší masové vraždy čs židů (a čs občanů v histori vůbec) o purimové noci v r. 1944 - a jen mě napadlo, zda zazněla i Internacionála? Kromě "Kde domov můj" a "Ha-tikvy" ji tam tu noc totiž zpívali také.
Myslím, že tyto tři písně symbolizovaly přesně rozdělení židovstva v předválečné ČSR - asimilanty (Kde domov můj), sionisty (Ha-tikva) a socialisty (skoro se mi chce říct "bundisty"), kteří tenkrát (naivně) ještě netušili, jak se s menševiky stejně zatočí (Internacionála).

Ptám se proto, že jsem byl shodu okolností nedávno v Jad va-šem a tam pro změnu při zmínce o této vraždě izraelská průvodkyně ani slovem nezmínila, že to byl nějaký rodinný tábor, nedej B-h, že to byli židé hlavně z Česka. Hlavně, že zpívali (pouze) Ha-tikva a byli to všichni sionisté, jak mají být - na mou poznámku, že to je trochu generalizující a všichni tak tehdy asi úplně nesmýšleli a zpívali také jiné písně, koukala sice zpočátku trochu vyjeveně, ale snad to splnilo svůj účel. Historii bychom neměli předělávat k obrazu svému podle toho, jak se nám hodí. Za komunistů se zase mluvilo pouze o "československých občanech" (ani slovo tom, že to byli židé) zpívajících hymnu "Kde domov můj" nebo pro změnu pouze Internacionálu.

[Míla]

Elazare, díky, zase jsem více poučená. Člověk se pořád musí učit. O té Internacionále fakt nevím, ani jsem se nikde nedočetla, ale za to znám řadu našich lidí, kteří skutečně socialismu věřili. Ale teď mám jeden dotaz. Když jsem byla v říjnu v Izraeli, tak jsme bydleli 3 dny v Kibucu. Úplně mě to nadchlo. Našim ubytovatelem a člověkem, který se o naši skupinu staral byl vojenský pilot ve výslužbě, který však měl asi jednou týdně nějaké vojenské povinnosti, tak přišel v uniformě. A ten nám vypravoval o kibucech teď,, jaké vznikají problémy a mezitím nám řekl, že asi jedna třetina kibuců, které jsou nejbohatší, mají systém socialistických kibuců. Pak jsme jeden navštívili, ale zcela krátce. Můžou mi znalci, mezi námi, něco o tom říci.? Já jen vím, že v tomto kibucu u Galilejského jezera třeba ve válce s Libanonem v roce 2006, byli osadníci jiného kibucu, který byl nadostřel z Libanonu a že dětem koupili kola, aby se tam cítili jako doma. Musím vám prozradit, že my jsme se tam jako doma cítili. Za odpověď díky. Míla

[Tamar]

Na diskusním fóru na Seznam.cz se dnes objevila tato informace - můžu se vás zeptat, co si o tom myslíte?

 papaveria  - 02.04.08 17:05:03
děti na stromy?
Podle názoru židovského duchovního Šmuele Eljahu, hlavního židovského duchovního Safedu, by měla izraelská vláda veřejně podpořit použití teroru proti Palestincům. Duchovní dále řekl, že by Židé měli pověsti na stromy děti těch, kteří připravili útok na sionistické centrum v Mercaz Harav.
Podle zástupců izraelských Arabů není podobný projev židovských duchovních výjimkou. Židovský duchovní svou výzvu zveřejnil v časopise, který je distribuován do všech synagog v Izraeli a jeho slova jsou mnohými považována za náboženský příkaz.

[Max]

Je to už týden stará záležitost. Naštvaný výrok, bezmocného člověka. Bohužel tuhle výzvu, která by jinak zapadla, izraelský tisk rozmázl do takové šířky, že teď to vypadá jak nějaké super závazné halachické rozhodnutí.

Safed's chief rabbi: State should have hanged 10 sons of terrorist
https://www.jpost.com/servlet/Satellite?cid=1206446107844&pagename=JPost%2FJPArticle%2FShowFull

Safed chief rabbi calls for state to sponsor 'horrible revenge' against Arabs
https://www.haaretz.com/hasen/spages/968874.html

a dnes

Rabbi Eliyahu: Life of one yeshiva boy worth more than 1,000 Arabs
https://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3527410,00.html

[Elazar]

Elazare, díky, zase jsem více poučená. Člověk se pořád musí učit. O té Internacionále fakt nevím, ani jsem se nikde nedočetla, ale za to znám řadu našich lidí, kteří skutečně socialismu věřili. Ale teď mám jeden dotaz. Když jsem byla v říjnu v Izraeli, tak jsme bydleli 3 dny v Kibucu. Úplně mě to nadchlo. Našim ubytovatelem a člověkem, který se o naši skupinu staral byl vojenský pilot ve výslužbě, který však měl asi jednou týdně nějaké vojenské povinnosti, tak přišel v uniformě. A ten nám vypravoval o kibucech teď,, jaké vznikají problémy a mezitím nám řekl, že asi jedna třetina kibuců, které jsou nejbohatší, mají systém socialistických kibuců. Pak jsme jeden navštívili, ale zcela krátce. Můžou mi znalci, mezi námi, něco o tom říci.? Já jen vím, že v tomto kibucu u Galilejského jezera třeba ve válce s Libanonem v roce 2006, byli osadníci jiného kibucu, který byl nadostřel z Libanonu a že dětem koupili kola, aby se tam cítili jako doma. Musím vám prozradit, že my jsme se tam jako doma cítili. Za odpověď díky. Míla

Původní ideál kubucu byl život v komuně - tedy komunismus - všechno patří všem, všichni pracují pro společnou věc. Což se časem ukázalo jako neuskutečnitelné. Kibuc byl jako pojem hojně propagován za mandátní éry a za éry raného, ještě socialistického Izraele, pravda je ovšem ta, že v kibucech pracovalo vždy zhruba 5% obyvatelstva země. Nicméně to byly kibucim, o které se zastavila arabská ofenzíva v r. 1948 a které pomohly vyhrát válku. Dnešní kibuc je spíše jakési společenství lidí, kteří žijí po spolu, schází se u společných večeří a oslav, je to jakási jedna velká rodina - ale co se ekonomiky týče, tvrdě kapitalistická  Jak prohlásil jeden můj přítel z mošavu na otázku, zda jsou kibucnici ještě stále takoví naivní idealisté - "They are not any more..." 

[gvodrazka]

 
Malá zprávička: během slavnostní ceremoniev Tankovém muzeu v Latrunu byl včera v nepřítomnosti povýšen Gilad ŠALIT do hodnosti seržanta (není jasné zda samal, či štábní seržant-samar)
 
Dále bych jen (pro představu, nikoliv pro aktuální potřebu) doplnil k problematice kibucim:
Během svého pobytu v Erecu jsem se slyšel, že pro život v kibucu by měli adepti mít určité psychické vlastnosti: týmový – kolektivní způsob myšlení, být připraven na to, že i nejsoukromější záležitost je v podstatě věcí celé komunity, být srozuměn s týmovým způsobem práce, atp. Individualisté, samotáři, egoisté, ctižádostivci – to všechno jsou typy lidí, kterým sice není bráněno, aby do kibucu přišli, ale dlouholeté zkušenosti prý ukázaly, že tito lidé mají v komunitě potíže a většinou v kibucu dlouho nevydrží. Jsou samozřejmě výjimky a některým jedincům tohoto typu, kteří na sobě tvrdě makali, se změnila psychika. Velkou výhodou pro zájemce o život v kibucu je vztah k půdě, přírodě vůbec; zkrátka klasický rustikální model žití. Jak je tomu aktuálně, nemám zprávy.

Šabat šalom všem.

 
gv

[Elazar]

Elazare, díky, zase jsem více poučená. Člověk se pořád musí učit. O té Internacionále fakt nevím, ani jsem se nikde nedočetla, ale za to znám řadu našich lidí, kteří skutečně socialismu věřili. Ale teď mám jeden dotaz. Když jsem byla v říjnu v Izraeli, tak jsme bydleli 3 dny v Kibucu. Úplně mě to nadchlo. Našim ubytovatelem a člověkem, který se o naši skupinu staral byl vojenský pilot ve výslužbě, který však měl asi jednou týdně nějaké vojenské povinnosti, tak přišel v uniformě. A ten nám vypravoval o kibucech teď,, jaké vznikají problémy a mezitím nám řekl, že asi jedna třetina kibuců, které jsou nejbohatší, mají systém socialistických kibuců. Pak jsme jeden navštívili, ale zcela krátce. Můžou mi znalci, mezi námi, něco o tom říci.? Já jen vím, že v tomto kibucu u Galilejského jezera třeba ve válce s Libanonem v roce 2006, byli osadníci jiného kibucu, který byl nadostřel z Libanonu a že dětem koupili kola, aby se tam cítili jako doma. Musím vám prozradit, že my jsme se tam jako doma cítili. Za odpověď díky. Míla

 Snad to bude nejlépe srozumitelné s následujícího srovnání:

Mošav - skupina/usedlost zemědělců, ale každý má svůj dům a svůj pozemek, na kterém hospodaří a z nějž má výnosy - někdy se členové mošavu spojí dohromady za účelem lepší konkurenceschopnosti.

Kibuc - skupina zemědělců, každý má svůj dům ale pracují na společném pozemku  a o výnosy se dělí. Od prvotního ideálu kibucu je to hodně vzdálené, ale tak to v zásadě chodí dnes.

[Jicchak]

Palestinci, kteří pracovali židovských v osadách, které byly násilně izraelskou vládou v létě 2005 vyklizené v Aze, nyní soudní cestou požadují odškodné od osadníků, kteří je zaměstnávali. Odškodné má být za propuštění z práce. Žádají též vysoké odstupné.
Když se mi tato informace dostala do rukou tak jsem si to četl znovu jestli se nemýlím.