Pane Scooolie, souhlasím s Vámi v případě Sýrie. Kdyby měl Asad zemi pevně v rukou a tato by byla víceméně bez problémů, pak by se dalo jednat, dnes aktuálně nikoliv.
Znovu bych rád zdůraznil, že Bibi je druhý nejdéle sloužící premiér státu, po Ben-Gurionovi. Psali jsme, jaké podmínky má on vůči Palestinské autonomní správě. Ok, ale tak buď se chce domluvit, potom musí z těch podmínek někde slevit, anebo to vyhodnotí tak, že domluva není možná a prosadí jednostranná řešení. Že na to není příznivá mezinárodní situace? Nebo vnitropolitická, společenská? Begin, Šamir, Šaron, Rabin, ti všichni by na to měli odvahu a jednali by, jako jednali ve svých dobách - v případě Jeruzaléma, Golan, židovských osad, bezpečnostní zdi, stažení ze Sinaje, atd. A nebyla na to vždy vhodná situace, ba naopak. Bibi při každém konci svého volebního období předává stát víceméně ve stavu, v jakém ho předtím převzal. Je to "premiér-udržovatel". Je udržení stavu úspěch? Pro Vás ano, pro mě ne. Pomalé osidlování Judska a Samaří nepokládám za úspěch, to je snad u pravicové vlády automatika.
Ještě bych zdůraznil, v čem je vyčkávání a udržování stavu nebezpečné. Každé srovnávání kulhá a prosím neberte mě proto za slovo, ale vláda Jihoafrické republiky v 70. a ještě i 80. letech si myslela, že se udrží, že mají přece pevné podmínky, pevné mantinely, ze kterých nesleví. A ono se stalo, zanedlouho jim vše padlo. Dnes je situace pro Izrael taková, že současný stav vláda může udržovat, ale bude to tak i za třeba 10 let? Lze čekat? A kolik lze čekat? Já beru vládu Bibiho v tomto světle jako risk, jako hazard, jako promarněný čas. neříkám, že je zcela špatná, mohlo by být hůř, ale mohlo by být daleko líp.
