Na žádost Vadera chci trochu osvětlit téma vztahu charedim (ortodoxních či jak se tak rádo říká ultraortodoxních) duchovních vůdců k internetu potažmo smatrfonum. Internet jako každé medium je na jední straně skvělá věc, která umožňuje například existenci eretz.cz, ale také jiných stránek, které mohou být v přímém rozporu s tím, co je základem židovského náboženství. na intenetu vzniká také určitá závislost, která člověka odvádí od toho co je v životě podstatné, pro židy by to mělo být zabezpečení rodiny, studium Tóry a plnění micvot. Člověk který sedí hodiny u internetu výše zmíněné může zanedbat. Pro toho, kdo chce anebo musí používat internet pro práci jsou filtrované programy, tedy takové které nepustí do počítače např. porno. Smartfony člověka do určité míry zotročují, protože ho neustále nutí číst maily a opět může si surfovat v době, kdy by měl dělat třeba dělat něco jiného. Ovšem v konečné fázi si každý musí rozhodnout sám, jestli chce smartfon anebo být v komunitě svého rebeho. On neříká nesmíte mít smartfon, ale chcete-li smartfon, pak beze mě. JE to asi tak, jako když nějaká firma má dress code a člověk se jím nechce řídit, tak si musí vybrat, buď přistoupí na podmínky anebo tam není. A proč argument dědečka rabiho Woznera, který jistě o smartfonu nevěděl jakož i jiní jeho současnící. V židovském-halachickém právu se používá precedens. Zakázal-li dědeček rabi Woznera nějaký "technologický výkřik" poslední módy ve své době, lze tento zákaz aplikovat na současnost. Opačně například rabenu Gershom před více než tisíci lety ustanovil institut listovního tajemství, který lze aplikovat například na e-maily. V židovství je vše o volbě, chci-li být satmarský chasid, vzdám se smartfonu, chci-li smartfon, nemohu být satmarský chasid.
