Všeobecná kategorie > Všeobecná diskuse

IZRAELSKÉ ozvěny

<< < (3/101) > >>

aege:
Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat. Jenže - nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit.
 
 
Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.

     Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká:  "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat."

     O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?"

     Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.  "Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma." "A co potom?" "Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."
 
 
 
Vyptává se mladý žid učeného profesora ze židovské školy na různé záhady náboženské, a je mu divná jedna věc. "Jak to přijde, že rabín má děti. Vždyť přece nedělá nic jiného než studuje písma." "To ti mohu říci. Večer, když studuje a studuje a není tomu studiu žádný konec, přistoupí k němu čtyřikrát dvanáct tisíc andělů. Dva tisíce z nich ho vezmou za jednu ruku, dva tisíce za druhou ruku, dva tisíce za jednu nohu, dva tisíce za druhou nohu - a tak ho lehce snesou na lože k jeho manželce."
"A co těch ostatních čtyřicet tisíc andělů?" "Ti ho pak zas tahají zpátky ke studiu."
 


Pan Roubíček navštívil věhlasného právníka Jajtelese. "Rád bych si jich zajistil pro důležitý případ - jestli ovšem budou positivně přesvědčen o úspěchu," začal mnohoznačně Roubíček.
"Tak to vysypou, ale hezky popořadě," pobídl ho Jajteles.


A Roubíček se rozpovídal a pěkně vykreslil případ jedné velké škaredosti, kdy se společník dopustil - přes písemně uzavřenou smlouvu - jasného podrazu.
"Tak co, doktore, žaloval byste to? A s jakým výsledkem?" končí svůj výklad Roubíček.
"To je brnkačka," pochvaloval si kausu doktor Jajteles, " takový případ by mohl prohrát jen úplnej šlemajlz!"
Roubíček vstal a odcházel.
"Co jim je," zarazil se doktor Jajteles, "říkám jim, tohle se nedá prohrát!" Roubíček se ve dveřích jen smutně pootočil a procedil: "Však právě. Já jim to exponoval - z pohledu - tý druhý strany."
 

Potkají se dvě židovské mámy: "Tak co, Rut, jak se daří dětem?"
"Ani se neptej, náš Mojše si vzal pěknou mrchu! Do jedenácti se válí v posteli, celý dny trajdá venku a utrácí bůhví za co, a když chudák kluk celej uhoněnej večer konečně přijde domů, myslíte, že pro něj má pořádnou teplou večeři? Pche! Ještě ho nutí, aby ji vzal do drahé restaurace!"
"A co Esterka?"
"Ta si vzala učiněného světce! Snídani jí nosí do postele, koupí jí všecko, nač si vzpomene, a večer ji vodí do prvotřídních podniků."
     
 
 

aege:
https://www.youtube.com/watch?v=vasoJWS1kuE

aege:
Mrtvé moře má spoustu přívlastků, stačí si jen prolistovat odpovídající arabské či hebrejské texty. V hebrejštině je nazýváno Yam ha-Melah - „moře soli“, nebo Yam ha-Mavet – „moře smrti“.


V minulosti to bylo „východní moře“ nebo „moře Arava“. V arabštině si Mrtvé moře na nic nehraje a znamená opravduAl Bahr al Mayyit, tedy „mrtvé moře“. Další arabské jméno znělo „moře Zoar“ po blízkém městě.

Řekové zase říkali Mrtvému moři „Lake Asphaltites rquote– „vidět dolů“. A pak byly ještě hlasy, jež o něm hovořily jako o Bahr Lūţ - „Lotově moři“, jelikož jejich šiřitelé věděli své o biblických příbězích, realisté ho mají za moře solné či slané, škarohlídové mu zase říkají moře asfaltové, asi proto, že se jeho příboj valí k břehům zpomaleně jako v hororu a hlavně proto, že se na jeho dně asfalt skutečně nachází.


Každopádně je tento přírodní úkaz v Judské poušti nedaleko Jericha a Jeruzaléma tou největší turistickou i léčebnou atrakcí Izraele. A vzhledem k tomu, že uprostřed Mrtvého moře vede imaginární státní hranice, patří také Jordánsku. V roce 2000 tvořila Mrtvé moře vodní pláň o rozloze zhruba 980 kilometrů čtverečních. Slaná voda vyplňovala Velkou syrsko-africkou puklinu v hloubce přesně 399 metrů pod úrovní hladiny Středozemního moře. Když se k tomu připočetla ještě největší hloubka Mrtvého moře, tedy 395 metrů, nesměli jsme se divit, že nám při sjezdu autem k tak velkolepému přírodnímu úkazu zaléhalo v uších nejen z těchto hloubkových představ a vlastní hypertenze, ale i ze skutečného atmosférického tlaku.


Bože, jak hluboko jsem klesl. Mio Dio come sono caduta in basso! Stoupl mi navzdory fyzikálním zákonům krevní tlak a měl jsem před očima mžitky i sličnou Lauru Antonelli (Eugenia) a omládlého komisaře Cataniho alias Michela Placida (řidič) i nešťastníka bratra na pokraji incestu Alberta Lionelliho (Raimondo). Bože, to jsou asociace. Říkám si: Nesvěšuj, jsi v pořadí… Na tak posvátném a ohroženém místě…


Dnes je tady situace podstatně jiná a kritická, vážná, nikoli však zoufalá. Zatím. Každý rok poklesne hladina Mrtvého moře asi o metr. Na jeho nejjižnější části je už vodní plocha rozdělena solnatou pevninou. Proto izraelští a jordánští představitelé dali hlavy dohromady a společně pracují na projektu stavby kanálu, který bude zásobovat vysychající Mrtvé moře vodou z Rudého moře. Izraelský ministr národní infrastruktury a jordánský ministr vody a zavlažování se rozhodli požádat Světovou banku o financování studie proveditelnosti kanálu.


“Když se Lot po dlouhém putování okrskem Jordánu směrem na Soáru rozdělil s bratrem svého otce Abramem a začal se svojí ženou a dvěma dcerami stanovat nedaleko Sodomy, poznal sodomské muže, kteří byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. A zatímco sodomští juchali a Lot se snažil získat úrodu a majetek, Abram být skoro ve svých osmdesáti otcem. Jeho ženě Sáře totiž Hospodin oznámil, že bude mít syna. Sára se podivila, že v tomto stáří má zažít ještě takové rozkoše, když jí už ustal běh ženský. Ale stalo se. A tak se v rodině Abrama radovali, zatímco u Lotů se blížila tragédie…“


Takto jsem si nechal vyprávět průvodcem Michaelem Dorrem jednu z biblických legend. Kolem nás ubíhala Judská poušť s oválnými pouštními kopci, ovčími stády a stany beduínů, otevřenými směrem k Mekce. Po pravé straně zely v kamenitých stráních hluboké vrásky vádí, jimiž se zjara hnaly přívaly vody, nad nimi bylo veledůležité místo zvané Kumrán, v němž dávní pašeráčtí beduíni objevili v deseti jeskyních a ve vádí Murabba’at v hliněných džbánech slavné svitky sekty esejců. Ti zde žili asi dvě stě let před našim letopočtem a zachovali na pergamenu z kůží ovcí vlastnoručně napsané starozákonné texty…


Také jsme si “odskočili” do nedalekého Jericha, kde jsem si na zbytcích jeho hradeb představoval, kolik nehygienických decibelů muselo mít troubení z andělských píšťal, že dokázalo zbořit tak mohutné kamenné zdi, aby mohlo být město pokořeno…


V současné době mají Izrael a Jordánsko společný zájem na vodě a vodních technologiích. Úroveň hladiny vody v Mrtvém moři už desetiletí klesá, za posledních 20 let poklesla o skoro 25 metrů. V současné době je na úrovni 417 metrů pod mořem, jedná se o nejnižší místo na zemi, kde vodní hladina klesá o alarmující jeden metr ročně. Pokud nebudou podniknuty okamžité kroky k nápravě, poklesne hladina na minerály bohaté vody v roce 2025 na úroveň 440 metrů pod mořem a do roku 2050 o dalších 25 metrů.


A odkud se zde vzalo tolik soli? Jednoduše. Když Lot se ženou a dcerami prchal před ohněm, Hospodin jim přikázal, aby se ani jednou neotočili. Lotova žena však neuposlechla, otočila se a rázem z ní byl solný sloup…


Studie proveditelnosti projektu Rudé moře – Mrtvé moře, která by měla stát okolo 15 milionů amerických dolarů, tj. okolo 330 milionů českých korun, bude zkoumat vliv projektu na ekologickou rovnováhu oblasti, stejně jako dopad na kvalitu vody samotné. Podle původního plánu mělo ročně být z Rudého do Mrtvého moře přesunuto okolo dvou miliard metrů krychlových vody. Plán byl v první fázi odmítnut poté, kdy odborníci uvedli, že takové množství vody by změnilo chemické složení vody Mrtvého moře na nepřijatelnou úroveň a vytvořilo nánosy. Množství vody bylo proto omezeno na 650 milionů metrů krychlových.


Očekává se, že projekt bude realizován za spolupráce s francouzskou vládou a tamními vodovodními společnostmi. Studie o realizovatelnosti projektu, který by představoval gigantické dílo stavebního inženýrství o délce 180 kilometrů s výškovým rozdílem asi 300 metrů, se bude zabývat také jeho ekologickým dopadem.


Lámu si mozkovici, jak si to představit; vzdálenost asi jako z Ostravy do Brna by ještě v mé fantazii ušla, ale výškový rozdíl tři stovky metrů, tomu se říká sešup. To bude chtít nějaký retardér. Mají to to dobře placené hlavy, jistě to vymyslí tak, aby I naši potomci mohli vyzkoušet jaké to je nepotopit se ve vodním živlu. A aby mrtvomořský byznys dál vynášel… Hlavně ten ozdravný a kosmetický.


Mrtvé moře obsahuje přes 30 procent minerálů a solí v jednom litru mořské vody – zhruba 212 gramů chloridů, téměř 41 gramů hořčíku, stejné množství sodíku, asi 17 gramů vápníku a další prvky, nezbytné pro lidský organismus, což umožňuje přežít jen omezenému počtu mikroorganizmů. Dosud není zřejmé, jaký dopad by měl přívod relativně méně slané vody na změnu ekosystému.


Jsem klasicky zvídavé Valašisko a v dusivém vedru z palčivého slunka, které jakoby tady ani nezapadalo a neustále svítí přes astmatický opar, zkouším vodu z toho líně přesoleného příboje. Je odporně hořká. Nic jiného jsem ani nečekal. Z obavy o svůj cholesterol od další ochutnávky upouštím a snažím si představit skoro dvěstěkilometrovou vodní strouhu, jak přivádí do Mrtvého moře záchrannou vodu. Se smíšeně nedůvěřivými pocity naslouchám výkladu kamaráda Michaila.
[/size][/color]Projekt prokopání kanálu mezi oběma vodními rezervoáry byl v obecné rovině navržen izraelským prezidentem Šimonem Peresem jako součást „Mírového údolí“, plánu, který by podle něj měl sblížit Jordánsko, Palestinskou autonomní správu a Izrael. Skupiny ochránců životního prostřední a geologů však varují, že realizace plánu by zničila tři unikátní místní ekosystémy: Eilatský záliv, údolí Arava mezi Eilatem a mrtvým mořem a samotné Mrtvé moře. Světová banka uvádí, že stavba přivaděče slané vody z Rudého moře v hodnotě 5 miliard dolarů (více než 100 miliard korun) stabilizuje hladinu vysychajícího Mrtvého moře a zachrání tak turismus, zemědělství a těžbu minerálů v oblasti.
Pro turisty by to byla velká rána, kdyby Mrtvé moře zmizelo. O své hosty by přišly také místní bahenní lázně, v nichž se už vyléčila nejedna vážná kožní choroba či kloubové a jiné neurologické potíže. Jednou si našetřím dost na to, abych si mohl poléčit svoji bederní páteř a jiné delikátní nepublikovatelné neduhy. Doplním tak sortu po věčném mládí toužících snobech. A to nemluvím o těch, kteří si čtou noviny nejraději, když se pohubují na lenivých vlnkách přesoleného moře, jen tak zádech. Kdybyste dělali, co dělali, v Mrtvém moři byste ke dnu neklesli.
Opět teorie pokusů a chyb na vlastní kůži; říkám si, že nic není nemožné, ale po několika hořkých loknutích měním kraulářský styl v jediné možné plácání na zádech. Nejvážnějším problémem, o němž se málo ví, je míchání vod – Mrtvého moře s Rudým mořem. Je to unikátní aspekt tohoto projektu, který nebyl ještě nikdy vyzkoušen. Během posledních půl století se množství čerstvé vody, kterou Jordán přivádí do Mrtvého moře, snížil ze 1,3 miliardy metrů krychlových ročně na současných 70 až 100 milionů metrů krychlových.



Pokračování článku na adrese :   ...................nevešel se sem celý...........................

https://www.shekel.cz/563/jsou-na-dne-mrtveho-more-sodoma-a-gomora

aege:
Křesťané a Židé v Turecku získají zpět svůj majetek

Istanbul
Autor: Tereza  Jelenová

Turecká vláda se zavázala navrátit majetek, který před 75 lety zabavila menšinám. Křesťanské a židovské organizace tak budou moci zpátky získat stovky budov včetně kostelů, obchodů nebo škol. Turecká veřejnost a tisk rozhodnutí vlády komentují jako revoluční vstřícný krok směrem k náboženským menšinám.


Turecko bývá často za svůj postoj k menšinám kritizováno, dlouhodobě je pod tlakem cizích zemí a převážně Evropské unie.

Audio

Spolupracovnice Českého rozhlasu v Turecku Julie Urbišová mluví o navracení majetku menšinám v Odpoledním Radiožurnálu
DOWNLOAD (STÁHNOUT)

Samotní zástupci menšin se začali o svá práva nedávno prát. O majetek přišli křesťané a Židé v roce 1936 tak, že všechny menšinové organizace musely sepsat seznam svého majetku a neměly nadále právo kupovat další. Tyto nemovitosti pak připadly státu.


Takové vyvlastnění ovšem odporovalo mezinárodním dohodám i základním lidským právům. Zástupci menšin, především Řekové, Arméni a Židé se v posledních letech začali obracet na Evropský soud pro lidská práva a žádali o odškodnění.


Turecko na základě rozhodnutí tohoto soudu už muselo zaplatit stovky tisíc eur těmto menšinám. Právě množící se soudní spory mohly být kromě silného mezinárodního tlaku jedním z důvodů, proč se nakonec turecká vláda k navrácení majetku, který čítá několik set nejrůznějších budov, rozhodla.

aege:

Kibuc  to je instituce, dá-li se to tak nazvat, která vznikla z historicko-praktických důvodů. Když totiž zakladatelé státu Izrael, tzv. pionýři, přicházeli do země z různých koutů světa, našli tam většinou poušť nebo močály a nepřátelské sousedy. Aby vůbec přežili, začali se sdružovat do kolektivů, společně pracovali a bránili svá území. Kibuc je tedy kolektivistické společenství, ale na rozdíl od komunistického, nevzniklo na základě ideologie, ale z nutnosti a touhy přežít. Z kibucu můžete kdykoli odejít a žít, kde chcete. A také tam vůbec nemusíte jít, jste-li přistěhovalci a až příliš vám to připomíná zřízení, která jste právě opustili.
 
 

   Každý kibuc se něčím živí. Mají továrnu na nábytek, na výrobu plastikového nádobí, výrobu vína, jsou zemědělské kibucy, ale také existují pobožné, kde se jen studuje kabala. V jednom kibucu u řeky Jordán pěstují pstruhy a existuje i velmi prosperující kibuc, kde chovají prasata, ačkoli židovská víra zakazuje jíst vepřové maso. Moje teta mi vyprávěla, že v jeho začátcích, čas od času, když se něco neblahého stalo, zvedla se vlna odporu proti němu, neboť prý tím, že na posvátné zemi izraelské chovají nečistá zvířata, přinášejí neštěstí. Nepověrčiví a hlavně nepobožní kibucníci věc vyřešili, jak se na správného Žida sluší, šalamounsky. Vepříny postavili na vyvýšených roštech, takže  nečistá noha prasete přinášející kibucu nebývalé zisky, se svaté země vůbec nedotkla a bylo to.
 
 
 
V kibucu Mišmar HaEmek     Žijete-li a pracujete-li v kibucu, nedostáváte plat, jste pouze vlastníkem účtu, kam se vám zanáší "má dáti – dal". Z toho je vám pak vyplácen důchod, jakož i přiděleny peníze na dovolenou, odečítá nájem apod. (funguje to trochu jako malá banka se zvláštními regulemi). Pokud někdo vykonává profesi mimo kibuc, je jeho plat rovněž převáděn na účet v tomto zařízení. Ovšem žít v kibucu a pracovat mimo něj nebylo vždy možné.


Například moje teta, která přijela do Izraele v roce 1948 jen s kabelkou, určitou dobu žila v kibucu, který založili Češi. Vykonávala veškerou práci, která jí byla přidělena, ale jelikož byla svým povoláním herečka, chtěla hrát. Divadlo v kibucu tehdy neexistovalo, byla to pro ně nesmyslná, zbytečná, protože nepraktická záležitost. Po určité době teta zjistila, že je vypsán konkurz do Tel Avivského divadla, přihlásila se a byla vybrána. Jako jedna z prvních pak přesvědčila vedení kibucu, že je možné pracovat mimo, když se bude její plat odvádět do společné kasy. Každý den pak jezdila hrát do Tel Avivu a v noci se stopem vracela zpět. Nakonec ale stejně byla postavena před rozhodnutí, buď bude žít a pracovat v kibucu, nebo se musí vystěhovat. A tak s těžkým srdcem kibuc opustila. Prý se jí tam žilo moc dobře. Dnes už má několik kibuců svůj divadelní soubor a v kibucu žijí i jiní umělci, ale i ministři, lékaři či inženýři i lidé jiných profesí, které vykonávají za jeho branami.

 
    Každý kibuc má společnou kuchyni, kde se obyvatelé stravují třikrát denně. Ale není to žádná závodní kuchyně. V každé kibucnické jídelně je nabízeno několik chodů, kdy jídlo je umístěno do nerez nádrží a vy si to můžete zkombinovat jak chcete a přijít si kolikrát chcete. Můj strýc, když se zde poprvé ocitl, nevěřil, že si může přidávat neomezeně, a tak to vyzkoušel. Když se pak už poněkolikáté vracel s plným talířem a stále si ho nikdo nevšímal, vzdal to a nadále jedl už jako normální člověk. Práce v kuchyni se považuje za nejhorší možnou a proto se u ní pravidelně střídají všichni obyvatelé. Můžete být třeba ministrem, žijete-li v kibucu, tak jednou za čas musíte jít mýt nádobí a uklízet v kuchyni.


Lidé v kibucu žijí v domcích, které jsou moderně zařízené a mají terasy i zahrádky. Jsou zde jesle, školky, základní a někdy i střední škola. Většina kibuců má bazén i společnou prádelnu. V kibucu ovšem existuje osobní vlastnictví (není to žádný socialismus, kde všichni mají všechno a nikdo nemá nic). Můj syn např. uviděl před školou zaparkovaných mnoho jízdních kol a jelikož byl poučen, že se ocitl v zařízení, že všechno patří všem, chtěl si jedno kolo vypůjčit. Pochopitelně to nešlo, neboť majitel kola by se asi hodně zlobil, kdyby mu na jeho majetku drandil nějaký cizí kluk, zatímco on se učil.
 
 
   Do kibucu se jako turista dostanete jen v rámci poznávacího programu, nebo tam můžete po určitý čas pracovat, čehož využívají především mladí lidé ze severských zemí. Jinak lze toto zařízení navštívit jen na pozvání někoho z obyvatel. Jelikož v kibucu Mišmar HaEmek ještě žije několik rodin původem z Čech, z nichž někteří znali moje rodiče, mohla jsem tam po nějaký čas pobýt. Když jsem se tam tak procházela po té dokonale zkultivované zemi a pozorovala, jak tam lidé žijí, kolik třeba mají volného času, protože nemusejí nakupovat, vařit a mýt nádobí, zdálo se mi, že by se tam mohlo žít docela dobře, přestože si obyvatelé tzv. koukají do polévky.


https://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/134856-vzpominky-na-izrael/

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana