Autor Téma: Konverze - praktické podrobnosti  (Přečteno 60864 krát)

0 uživatelů a 2 Hostů prohlíží toto téma.

Offline bibin

  • Nestor
  • *****
  • Příspěvků: 517
Re:Konverze - praktické podrobnosti
« Odpověď #150 kdy: 3. Dubna 2012, 08:29:35 »
Taxík se dosunul. Iván vystoupil, či spíše vyběhl. Před ním stála ochrana vstupu k šéfovi OSN. Iván zpomalil, studoval chlapíka. Nakonec se rozhodl: předsadil pravou paži, sevřel dlaň v pěst, vysunul palec a malíček...bodyguard udělal to samé, a jejich prstní klouby s palci absolvovali několik půlobratů, aby si nakonec plácli jako dva rapeři na televizní obrazovce. Dutchova výchova, pomyslel si Iván, jenže neabsolvovaná v Americe. Takže chladné zbraně a bleskové dotyky citlivých anatomických bodů. Ťuknutí na karotitidu, a útočník padá v mdlobách. Osobní výtah zastavil, kamera se ani nepohla, ale dveře se otevřely. Za dlouhou chodbou, do jejíhož koberce se vnořoval i kožený svršek Ivánových bot, čekala čarokrásná žena. Nevypadala na Lauru. Vypadala jako starší dvojče Hadassy. Ženy, která se snad měla narodit místo Sáry. Ta podobnost...    https://www.google.cz/imgres?imgurl=https://www.meucinemabrasileiro.com/personalidades/florinda-bolkan/florinda-bolkan.jpg&imgrefurl=https://www.meucinemabrasileiro.com/personalidades/florinda-bolkan/florinda-bolkan.asp&h=396&w=476&sz=37&tbnid=vWGghGcRmInjfM:&tbnh=90&tbnw=108&prev=/search%3Fq%3Dflorinda%2Bbolkan%26tbm%3Disch%26tbo%3Du&zoom=1&q=florinda+bolkan&docid=fqbJIpURIPADZM&hl=cs&sa=X&ei=hoh6T7PdK--M4gS458WHBA&sqi=2&ved=0CEcQ9QEwBg&dur=1313     přirozeně, její ztepilá postava rámovala něco, co lze označit za vstup do říše vůní. Náruče vůní. Nikoli jejího. "Jeho Excelence Vás, pane Iváne, očekává v kuřárně", naznačila a zmizela. Iván se rozhlédl. Kuřárna připomínala miniaturizovanou knihovnu kláštera v Melku (nebo na Strahově). Dvě bytelná kožená křesla doplňoval stolek a dva půlpity. Jeden, zjevně pocházející z dob cest Henrique Navegadora do krajů západně od Heraklových sloupů, a druhý, novější, kde místo barev na kolorování svatých knih shledával Iván tabák, cigarety popelník (byl ostatně i na stole) nožík a další kuřácké propriety, včetně krabice čistých kapesníků. V místnosti byl ještě notebook, kde běžel velmi potichu jakýsi program a globus. Ten byl snad z doby Rudolfa II. Alchymistické značky doplňovaly kontinenty, které ovšem vypadaly jinak, než ty současné. Mezi Afrikou a Amerikou čněl kontinent, Atlantida, kterou sem umístil neznámý mistr. Aniž by věděl, že z Atlantidy zbyde po tisíciletích jen nepatrný, kdysi nepotřebný kousek území, Ísland.  Starší černý muž, který vyměnil kravatu za temně rudou šálu (v místnosti bylo dost chladno, nebo se to Ivánovi jen zdálo?) se usmál. "Vítám Vás, Iváne". Chvíli Ivána odhadoval, a pak řekl:" myslel jsem, že Vás nejprve zaujme kaple". To, čemu říkal kaple, byl výklenek, s motivy všech náboženství. Byla zde menora, obrázek, naznačující, že patří na Svatou horu v Řecku, motiv kříže ale....co Ivána uchvátilo....motivy santeríe, candomblé i woodoo. "Vúdú dělala paní Glassmanová z New Orleans   https://www.sfgate.com/cgi-bin/object/article?f=/g/a/2006/07/10/findrelig.DTL&object=%2Fg%2Fpictures%2F2006%2F07%2F07%2Fga_fmr_glassman_solo.jpg a já jsem si jen vymínil, že tady nebude žádný skutečný pozůstatek mrtvého, jak mají kněží tohoto náboženství ve zvyku. Jen spirituální symboly. Nic živého". Iván kývl. Stát a hovořit s tímto mužem ve stoje mu přišlo důvěrnější, než kdyby oba seděli v křeslech. "Ostatně, čekají nás ve jménu spřízněné Tranzverzálie, veliké věci". "Chtěl jsem se na pár dní uvolnit, a udělat si dovolenou, jakou svede jen bývalý český politik, ale nevím. Kdybych jeho kopy opakoval, skončil bych tady, v Owambii i Transversálii" "Myslíte Topolánka?" Eugen Roberto pokrčil rameny a pokračoval: " 13. května 2008 nastoupil do vládního speciálu a zamířil na Ostrovy Zeleného mysu. To by zvláštní nebylo, jako  běžné mezipřistání do Bogoty. Zajímavé je, že, že úřad jeho vlády vydal prohlášení, že jede otevřít výstavu "História do Comix Checo", dějiny českého komixu (a přitom zná jen komixy jistého Štěpána Mareše) na radnici v hlavním městě Praia, připomínajícím názvem Pra-h-u. Další den, při setkání s prezidentem, měl předat memorabilie pražského Sokola. Prezidentovi. Předal dva odznáčky. "Sokolové Zeleného mysu", Falcoes Portugeses  do Cabo Verde byla ve třicátých letech polofašistickou organizací, která s Tyršovou myšlenkou Sokolů, os falcoes v portugalštině, neměla pranic společného." Eugen Roberto si vzal z půlpitu cigaretu, zapálil ji, labužnicky potáhl, a v levé ruce přitom držel malý popelníček." A prošlo to, Iváne, prošlo to   https://asemana.sapo.cv/spip.php?article32409 Chtěl jsem o tom napsat kapitolu pro své studenty. Považte: Ostrovy Zeleného mysu jsou dodnes členy hnutí Nezúčastněných. Jejich zahraniční politika se řídí "PĚTI BODY"  komunisty Krišny Menona z roku 1953. Jediný evropský partner Zeleného mysu je  poslední evropský člen Nezúčastněných- Bělorusko. Jiné členy v Evropě nemá. A ve světě? Jak by Topolánek obhajoval, že jel do země, jejíž podpora politiky nezávislosti Portorika na U.S.A. se shoduje s linií kubánských a portorických komunistů? Radar a odtržení Portorika. Pěkná dichotomie. Troch děsivá..... Připomíná mi to, že s tou Transversálií to nemáme a nesmíme  moc přehánět" vydechl slabiku (a kouř) generální tajemník, a podíval se do Ivánovy tváře.

Offline bibin

  • Nestor
  • *****
  • Příspěvků: 517
Re:Konverze - praktické podrobnosti
« Odpověď #151 kdy: 3. Dubna 2012, 12:59:35 »
Laura se rozhodla poobědvat. Návštěva u Mba Néé zatím neodcházela. Laura vzala krabičku s obědem, a pečlivě si pročetla návod. Se štěstím byla za chvíli hotova. Jídlo dala na misku, a přemýšlela, co s ním.   Happy Kitchen Candy Hamburgers ~ ハッピーキチンハンバーガー

Offline gvodrazka

  • Nestor
  • *****
  • Příspěvků: 1 001
  • Pohlaví: Mužské
Re:Konverze - praktické podrobnosti
« Odpověď #152 kdy: 3. Dubna 2012, 14:39:48 »
8)
Ivánovi se v té atmosféře okázalé kombinace středověkých reálií s nejprogresivnější IT a narážek na hemžení v nějaké zanedbatelné, s Čečenskem zaměňované zemičce, která si nikdy nedokázala sama vládnout, pomalu dělalo mdlo. Podcenil účinky kouře z produktů Cohiba. „Jen úplný dacan & parvenu může nechávat papírové prstýnky s nápisem firmy na doutníku…  Exhiba Cohiba …“ zaparafrázoval si v duchu na adresu Robertovu (kterému tímto odebírám z úst cigaretu a nahrazuji opulentnějším doutníkem) …
 
Jedna věc mu byla divná: jak to, že když se tu ohání rekvizitami z éry Jindřicha Plavce (i když neplavce), nemají zde exemplář globu portugalské admirality s náznaky Pacifidy (území mezi Rapa-Nui a Tahiti-iti, o kterém se ještě do 16. století šeptalo mezi námořními kapitány koncernu Hanseatic). Iván tušil, že mu může být předhazována jistá cyničnost jeho ozdravných reforem, měl však neustále na paměti, že nenávidí syna svého, kdož šetří metlu svou.

Roberto se pousmál a poodhalil tak drobnou mezeru mezi oběma jedničkami nahoře. Většině lidí se dělalo zle z tohoto šklebu, ale Ivána osměloval a dovozoval z něj určité souznění mentalit. Aby odsunul z dosahu zájmu Robertova všechny ty nepodstatnosti, podružnosti, okolostojičnosti, malicherné zápletky a klípky ze světa diplomacie, vypálil salvu z kalibru nejtěžšího:
„Šlapeme po diamantech a máme ruku na klice klenotnictví, proti kterému Tiffany je vetešník a De Beers cesťáci s kšandami.“ vydechl do toho černého zpoceného, nicméně sympatického kontrfé. Roberto zprvu nepochopil a zmateně se podíval pod nohy na koberec, jakoby na něj omylem sypal popel z doutníku... „Zde je geologická expertiza a zde ekonomické predikace …“ nedával nohu z plynu Iván. Eduardo Roberto se s duševní mrštností, kterou by v něm rasově založení jedinci nečekali, briskně zorientoval v nastalé situaci a zašeptal: „Nemůžeme ale stavět nejdříve střechu a pak dům…“ Naivko, infrastrukturu promptně vybuduje bohumilá fa. Angola Diamonds, i s kabelovou TV do každé rodiny, pomyslel si pobaveně Iván, nahlas však uvážlivě pronesl: „Ano, jisté překážky v mentálních stereotypech našich občanů musíme odstranit rychleji, než evolučním procesem…“ Roberto byl natolik inteligentní, že pochopil, že se mu zde dává ideologický vollmacht k obdobnému postupu, který zvolil pošetilý reformátor Pol Pot. Ke cti mu sloužilo, že byl od narození altruistou, nenávidícím klopýtání o nazelenalé lebky v trávě, a ostatně i obratným počtářem, takže oba, skoro jakoby sami od sebe dospěli ke konsenzu, že edukativní stránku věci v časovém obzoru jednoho roku vyřeší intenzivně-didaktické působení efektivní organizace Opus Dei, v kombinaci s několika kalvínskými profesory z filiálky OSN v Ženevě. Než se rozroste síť religiozních seminářů, v mezidobí se bude únosným jevit modifikovaný výjimečný stav, proložený podle potřeby stanným právem. (Opus Dei už stejně před časem vznesla jakési nemovitostní restituční nároky - jen tak z recese, ale kdoví, třeba to někdo sdlábne...) Z proběhlé generální obrody obyvatelstva vzejde lidové referendum, při němž se ukáže uvědomělost občanských postojů elektorátu, nechtějícího se neustále potácet v patových situacích mizérie republikánství, a dojde k instalaci dvoučlenného konzulátu: Roberto & Iván.     
 
Doutník zvolna dohoříval. „Opravdu si myslíš, že se nemusíme obávat residuí animismu i po nastalé duševní očistě národa, Iváne? Víš, v Transversálii se mají lidé navzájem rádi, ale má to trochu jiný, gastronomický význam, hochu…“ Iván rychle odtušil: „Příroda se demograficky i populačně samoreguluje a tebou zmíněný jev je do jisté míry řešením při případném neúnosném zatížení sociálně-důchodového systému, který zatím ještě v Tranversálii není, ale zavedeme ho - už jen proto, aby stimuloval nikoliv mezigenerační solidaritu, ale opak: snahu o rychlou eliminaci přestárlých, neekonomických individuí…“   
 
„Máš plán B, Iváne?“ prohodil Roberto a podal mu sklenku madeira - Quinta do Serrado Terrantez 1872, aby symbolicky překlenul příbuznost tekutých briliantů s brilianty minerálními (a aby také spláchl chuť Cohiba). „Of course, old dude. 600 vzteklých chlapů z pravlasti svobody, rovnosti a bratrství. Věz, že tisíckrát větší populace zženštilých a zjemnělých syslíků, majících co ztratit, je vždy demoralizována úderným jádrem malé skupiny chlapů bez skrupulí….“ „Škoda, že Transversálie není ve frankofonní zóně…“povzdechl Roberto, který nahlédl, že se asi nebude moci spoléhat tak často na maskáče pod velením COMLE – Aubagne.
 
„V zásadě je tedy jasno, brácho“ žoviálně urychlil závěr jejich konstruktivní debaty Iván, kterého hřály tekuté brilianty v žaludku a minerální v mozku. Spěchal, neboť chtěl stihnout maariv v Eldridge St.  Těšil se, jak bude vyprávět Velkému šéfovi, že svět se o něco přiblížil nápravě….. Snad ….
„A Iváne…“ hlesl Roberto. „Co ještě ?“ otočil se ve dveřích  Iván, mezitím navázavší oční kontakt s Miss Paraguay v sekretariátu. „…. myslíš, že mne, …mmm … že nás má Almighty rád?“ Co je to za blbou otázku, pomyslel si Iván s očima utkvělýma na vlasech z Paraguaye, „… zeptám se ho na to, můžeš si být sure ….“ zašklebil se Iván (- i přesto, že cesty moje nejsou cesty Jeho -připojil svoji mentální rezervaci) a definitivně zaklapl dveře pracovny a tím i tuto kapitolu… 8)

 

Offline gvodrazka

  • Nestor
  • *****
  • Příspěvků: 1 001
  • Pohlaví: Mužské
Re:Konverze - (dávno jiný obsah, patřící spíše do pavilonu č.31)
« Odpověď #153 kdy: 4. Dubna 2012, 12:36:01 »
Kapitola další, ve které se neděje nic podstatného, až na předzvěst změny, po které už nebude svět tím, čím býval. :o
 
Od chvíle, kdy se mu jedné noci zdál sen tak překrásný, že toužil ho shlédnout znovu, se Ivánova mysl periodicky vracela k přáním sny zachytit do reprodukovatelné formy. Počátkem sixtie´s objevil, že není se svou nutkavou vidinou na světě sám – to když se v ordinaci psychiatra Jule Eisenbuda, k němuž si občas chodil lehnout na kanape, srazil s typem, který se mu představil jako Serios, Teddy Serios, pikolík z blízkého hotelu. Moc neposlouchal jeho bláboly o thoughtography a o (jak tomu říkal) „gismo“, neboť z Teddyho táhla whisky. Dr. Eisenbud byl však názoru jiného – alespoň apriorně vylučoval podvod či eskamontérství. Ale celá věc neměla budoucnost, údajné fotografie Teddových myšlenek byl zcela nahodilé, neplánovité, nepředvídatelné – s tímhle materiálem a s tímhle kořalou se nedalo vůbec programově pracovat. Uplynula určitá doba, nutně vyplněná hledáním vlastní identity, vlastního osobitého výrazu a plochy na slunci,  kdy byly odloženy, skoro zasuty velkolepé projekty na reprodukovatelnost jeho snových vzpomínek a dějů, které se nikdy neodehrály.
 
Až dnes, po besprechungu s Robertem, si Iván uvědomil, že vlastně celou tu dobu rotoval v soustředných kružnicích  kolem svého dávného, nenaplněného Snu všech snů. Večerní ritus v Eldridge St. proběhl standardním, rutinním způsobem – Nebeský šéf mlčel, jen nějaký stařík vedle něj prohodil tónem, jako by četl ze siderlu: „… a černým ohněm budu psát do ohně bílého…“. Vyšel ven. Chvíli nato zapadl do jednoho veselého fastfoodu na Madison Ave., plného jakýchsi mladých; v ošuntělých sakách oblečených mladíků, s tvářemi modelovanými ušlechtilými tahy působení exaktních věd. Z jejich výroků nebyl moudrý, nebyl schopen si je nějak zařadit: chvílemi mu připadali jako matematici, chvílemi jako vědečtí gambleři, profesionálně obehrávající renomovaná casina a chvílemi jako političtí provokatéři. A tady, právě tady, prošlehla jeho mozkem připomínka dávné, odkládané a okolnostmi potlačované vize. Iván, sám s neurčitým matematicko-fyzikálním vzděláním, spíše vycítil nežli vyslechl, že tito mladíci z University of California, kteří se na pár týdnů zdejchli z Berkeley zařádit si na Východě, jsou sesláni Někým, kdo si přeje, aby Iván v sobě obnovil chuť k realizaci svého Super snu, Matky všech snů…
 
Nenápadně, prostřednictvím pár darovaných panáků, se vmísil s nedbalým výrazem do poloopilého, poloduchaplného hovoru frajerů z Kalifornie, přičemž nasadil masku blazeovaného ťulpase, koketujícího s pedofilií. Už po pár debatních okruzích seznal, že zkoumání těchto vědeckých tweeny-motherfuckers z laboratoře Gallant se ubírá spíše směrem neurologickým, přesto však s využitím binární matematiky. Pomocí výpočetních modelů rekonstruujících algoritmus vnímaných pokusných vjemů, dekodovali naši vědátoři stopy zanechané těmito vjemy v příslušné části mozku. Všechno špatně, vy nezaznamenáváte, ve jen modelujete, blbečkové, myslel si Iván. Zjistil, že hošíci si pro své hrátky vyvinuli něco jako skener funkční magnetické rezonance (fMRI). Ten měřil průtok krve zrakové kůry části mozku, která zpracovává vizuální informace. No a to byl celý ten spektákl – v podstatě pimprlové divadlo, vztekle si uvědomoval Iván.
 
Avšak uznale ocenil jediný přínos: a tím byl dekodér. To byla fáze, která Ivánovi scházela do zkompletování svého objevu. Víc už mne ti machos nenaučí, řekl si znuděně, sáhl jakoby mimoděk jednomu z mladíků do rozkroku a když se setkal s jeho pohrdavým pohledem, získal tím záminku pro rychlé zaplacení rundy, rozpačité zabrumlání a rychlé vycouvání z fastfoodu. „Fucky bugger …“ znělo za ním až na ulici zpěvavou západní mluvou. Na vzduchu rychle revitalizoval svůj mozek. Všechno do sebe nádherně zapadalo. Kdyby věděli, až kam jsem se dostal já, připadali by si ti šprti z University of California, jako když přišli na mejdan jen s chlebem a okurkami… pochechtával se samolibě Iván.
 
Iván již delší čas přicházel k přesvědčení, že reforma společnosti nemůže být realizována shora, pouhou bouří na výšinách, ale zdola, změnou kvality občanstva. To proto, aby regulérně (což neznamenalo nutně jen demokraticky) zvolení reprezentanti národa nebyli pouhými navoněnými šupáky, které vymrštila do státnických pozic volební loterie. Lid má reprezentanty takové, jaký je sám. Zdola a rychle se musí reformovat. A reformátor musí znát motivace mas. Musí je znát ještě dřív, než je znají samy masy a jeden každý občan – bez rozdílu zda drban, řemeslník, ouřada, developper, investor, či komediant.
 
Už od doby pochopení podstaty toku usměrněných elektronů, které se nechaly zprostituovat do služeb televizního monitoru, Iván samozřejmě věděl, že mozek vykazuje elektrické aktivity. Slabé, leč měřitelné a tedy podchytitelné. Věděl i to, že i kdyby se mu podařilo pomocí elektrod snímat tok rozpustilých elektronů, pak je uplést do vláken kabelu směrovaného do kamery, získá jen roj bílých a černých teček na monitoru, salt & pepper v přímém přenosu. Sen, snímání elektronů a …. chybělo tu ještě NĚCO, co ze soli a pepře vygeneruje smysl dávající OBRAZ. … Iván si v ožralém kvákání kalifornských vědeckých embryí uvědomil, že co elektron a vjem, to prvek, jednotka určená k dekodování. Zatímco v laboratoři Gallant se ignorantsky povznášeli nad existenci primitivního EKG, Iván opominul, že mozek je computerem s vlastní inteligencí, nejen tupým procesorem prvních generací, ve kterém je jen to, co se do něj nacpe. Šlehlo mu hlavou, že dekodér bude muset mít stejnou kapacitu, kolik má mozek neuronů. A každý má jiný význam při tvorbě obrazu snu, a každý musí být zachycen. Klaviatura o miliardách kláves, a já musím vědět, na kterou klávesu bylo hráno… běželo Ivánovi hlavou. Partitura výčtu použitých neuronů, na které jako na klávesy ťukají svými prstíky elektrony, dojde výrazu uceleného obrazu ...  Sweat Dream Home Cinema … a donekonečna přehrávaný dream-DVD clip s tváří dívenky mých jinošských snů …. I DID !, ujišťoval se.
 
Iván si vzpomněl, jak kdysi dávno ho sousedovic kluk požádal o rusko-anglický slovník, aby si mohl překládat slova psaná azbukou v comicsu Vesjolije Kartinky. Později se mu ten kluk přiznal: očekával, že rozluštěním slov v azbuce před ním vyvstanou slova v angličtině; domníval se, že v azbuce jsou zakódovaná anglická slova. Jak byl překvapen, když četl něco jako „parasjonok“, „medvěžonok“…. Znechuceně hošík naznal, že k přečtení ruského comicsu se musí naučit i rusky…. Ano, konstatoval vduchu Iván, při svém prvotním bádání nad reprodukováním snů jsem se v jistém smyslu nalézal v obdobném omylu…
 
Ivan se zadýchal chůzí nebo náhlým, o jeho srdce pokoušejícím se infarktem? Zastavil se. Teď končí sranda, lyrika a poezie… Aplikovaným výzkumem, spojeným s cíleným monitorováním mozkové činnosti občanstva, se dospěje k získání materiálu, jehož hodnota se dá měřit v jednotkách politického kapitálu a v kvantech morálního kreditu elektorátu. Budeme vědět, jak komunikovat s pacienty po mrtvicích, v trvalých komatech. Budeme znát motivace pachatelů, aniž bychom sepsali jediný list protokolu a závratně tak urychlíme spravedlivou represi. Budeme moci předvídat duševní procesy elektorátu, jeho tužby, strasti, jeho kauzální nexus….. pochopíme lépe úplné magory … i ty, kteří prohlašují, že jimi nejsou … Ivánova fantazie se větvila do dalších konsekvencí. 
 
Tohle a nic jiného bude nosným podkladem jejich dvoučlenného konzulátu s Robertem v Transversálii… A diamanty, certifikované ve smyslu Kimberleyského protokolu, celou tuhle legraci zaplatí.... Neodbytně mu však zněla v uších slova jednoho z těch floutků v Madison Ave. : "You know what the fellow said – in Italy, for thirty years under the Borgias, they had warfare, terror, murder and bloodshed, but they produced Michelangelo, Leonardo da Vinci and the Renaissance. In Switzerland, they had brotherly love, they had five hundred years of democracy and peace – and what did they produce? The cuckoo clock."

Tohle Ivána deprimovalo, sráželo, popíralo smysl jeho humánní etiky.... Přemýšlel... usedavě přemýšlel i když neseděl....  ::)
 

 
« Poslední změna: 4. Dubna 2012, 13:20:37 od gvodrazka »

 

Sitemap 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15