Kapitola další, ve které se neděje nic podstatného, až na předzvěst změny, po které už nebude svět tím, čím býval. 
Od chvíle, kdy se mu jedné noci zdál sen tak překrásný, že toužil ho shlédnout znovu, se Ivánova mysl periodicky vracela k přáním sny zachytit do reprodukovatelné formy. Počátkem sixtie´s objevil, že není se svou nutkavou vidinou na světě sám – to když se v ordinaci psychiatra Jule Eisenbuda, k němuž si občas chodil lehnout na kanape, srazil s typem, který se mu představil jako Serios, Teddy Serios, pikolík z blízkého hotelu. Moc neposlouchal jeho bláboly o
thoughtography a o (jak tomu říkal) „gismo“, neboť z Teddyho táhla whisky. Dr. Eisenbud byl však názoru jiného – alespoň apriorně vylučoval podvod či eskamontérství. Ale celá věc neměla budoucnost, údajné fotografie Teddových myšlenek byl zcela nahodilé, neplánovité, nepředvídatelné – s tímhle materiálem a s tímhle kořalou se nedalo vůbec programově pracovat. Uplynula určitá doba, nutně vyplněná hledáním vlastní identity, vlastního osobitého výrazu a plochy na slunci, kdy byly odloženy, skoro zasuty velkolepé projekty na reprodukovatelnost jeho snových vzpomínek a dějů, které se nikdy neodehrály.
Až dnes, po
besprechungu s Robertem, si Iván uvědomil, že vlastně celou tu dobu rotoval v soustředných kružnicích kolem svého dávného, nenaplněného Snu všech snů. Večerní ritus v Eldridge St. proběhl standardním, rutinním způsobem – Nebeský šéf mlčel, jen nějaký stařík vedle něj prohodil tónem, jako by četl ze
siderlu: „… a černým ohněm budu psát do ohně bílého…“. Vyšel ven. Chvíli nato zapadl do jednoho veselého fastfoodu na Madison Ave., plného jakýchsi mladých; v ošuntělých sakách oblečených mladíků, s tvářemi modelovanými ušlechtilými tahy působení exaktních věd. Z jejich výroků nebyl moudrý, nebyl schopen si je nějak zařadit: chvílemi mu připadali jako matematici, chvílemi jako vědečtí gambleři, profesionálně obehrávající renomovaná casina a chvílemi jako političtí provokatéři. A tady, právě tady, prošlehla jeho mozkem připomínka dávné, odkládané a okolnostmi potlačované vize. Iván, sám s neurčitým matematicko-fyzikálním vzděláním, spíše vycítil nežli vyslechl, že tito mladíci z University of California, kteří se na pár týdnů zdejchli z Berkeley zařádit si na Východě, jsou sesláni Někým, kdo si přeje, aby Iván v sobě obnovil chuť k realizaci svého Super snu, Matky všech snů…
Nenápadně, prostřednictvím pár darovaných panáků, se vmísil s nedbalým výrazem do poloopilého, poloduchaplného hovoru frajerů z Kalifornie, přičemž nasadil masku blazeovaného ťulpase, koketujícího s pedofilií. Už po pár debatních okruzích seznal, že zkoumání těchto vědeckých
tweeny-motherfuckers z laboratoře Gallant se ubírá spíše směrem neurologickým, přesto však s využitím binární matematiky. Pomocí výpočetních modelů rekonstruujících algoritmus vnímaných pokusných vjemů, dekodovali naši vědátoři stopy zanechané těmito vjemy v příslušné části mozku. Všechno špatně, vy nezaznamenáváte, ve jen modelujete, blbečkové, myslel si Iván. Zjistil, že hošíci si pro své hrátky vyvinuli něco jako skener funkční magnetické rezonance (fMRI). Ten měřil průtok krve zrakové kůry části mozku, která zpracovává vizuální informace. No a to byl celý ten spektákl – v podstatě pimprlové divadlo, vztekle si uvědomoval Iván.
Avšak uznale ocenil jediný přínos: a tím byl dekodér. To byla fáze, která Ivánovi scházela do zkompletování svého objevu. Víc už mne ti
machos nenaučí, řekl si znuděně, sáhl jakoby mimoděk jednomu z mladíků do rozkroku a když se setkal s jeho pohrdavým pohledem, získal tím záminku pro rychlé zaplacení rundy, rozpačité zabrumlání a rychlé vycouvání z fastfoodu. „Fucky bugger …“ znělo za ním až na ulici zpěvavou západní mluvou. Na vzduchu rychle revitalizoval svůj mozek. Všechno do sebe nádherně zapadalo. Kdyby věděli, až kam jsem se dostal já, připadali by si ti šprti z University of California, jako když přišli na mejdan jen s chlebem a okurkami… pochechtával se samolibě Iván.
Iván již delší čas přicházel k přesvědčení, že reforma společnosti nemůže být realizována shora, pouhou bouří na výšinách, ale zdola, změnou kvality občanstva. To proto, aby regulérně (což neznamenalo nutně jen demokraticky) zvolení reprezentanti národa nebyli pouhými navoněnými šupáky, které vymrštila do státnických pozic volební loterie. Lid má reprezentanty takové, jaký je sám. Zdola a rychle se musí reformovat. A reformátor musí znát motivace mas. Musí je znát ještě dřív, než je znají samy masy a jeden každý občan – bez rozdílu zda drban, řemeslník, ouřada, developper, investor, či komediant.
Už od doby pochopení podstaty toku usměrněných elektronů, které se nechaly zprostituovat do služeb televizního monitoru, Iván samozřejmě věděl, že mozek vykazuje elektrické aktivity. Slabé, leč měřitelné a tedy podchytitelné. Věděl i to, že i kdyby se mu podařilo pomocí elektrod snímat tok rozpustilých elektronů, pak je uplést do vláken kabelu směrovaného do kamery, získá jen roj bílých a černých teček na monitoru, salt & pepper v přímém přenosu. Sen, snímání elektronů a …. chybělo tu ještě NĚCO, co ze soli a pepře vygeneruje smysl dávající OBRAZ. … Iván si v ožralém kvákání kalifornských vědeckých embryí uvědomil, že co elektron a vjem, to prvek, jednotka určená k dekodování. Zatímco v laboratoři Gallant se ignorantsky povznášeli nad existenci primitivního EKG, Iván opominul, že mozek je computerem s vlastní inteligencí, nejen tupým procesorem prvních generací, ve kterém je jen to, co se do něj nacpe. Šlehlo mu hlavou, že dekodér bude muset mít stejnou kapacitu, kolik má mozek neuronů. A každý má jiný význam při tvorbě obrazu snu, a každý musí být zachycen. Klaviatura o miliardách kláves, a já musím vědět, na kterou klávesu bylo hráno… běželo Ivánovi hlavou. Partitura výčtu použitých neuronů, na které jako na klávesy ťukají svými prstíky elektrony, dojde výrazu uceleného obrazu ...
Sweat Dream Home Cinema … a donekonečna přehrávaný dream-DVD clip s tváří dívenky mých jinošských snů …. I DID !, ujišťoval se.
Iván si vzpomněl, jak kdysi dávno ho sousedovic kluk požádal o rusko-anglický slovník, aby si mohl překládat slova psaná azbukou v comicsu Vesjolije Kartinky. Později se mu ten kluk přiznal: očekával, že rozluštěním slov v azbuce před ním vyvstanou slova v angličtině; domníval se, že v azbuce jsou zakódovaná anglická slova. Jak byl překvapen, když četl něco jako „parasjonok“, „medvěžonok“…. Znechuceně hošík naznal, že k přečtení ruského comicsu se musí naučit i rusky…. Ano, konstatoval vduchu Iván, při svém prvotním bádání nad reprodukováním snů jsem se v jistém smyslu nalézal v obdobném omylu…
Ivan se zadýchal chůzí nebo náhlým, o jeho srdce pokoušejícím se infarktem? Zastavil se. Teď končí sranda, lyrika a poezie… Aplikovaným výzkumem, spojeným s cíleným monitorováním mozkové činnosti občanstva, se dospěje k získání materiálu, jehož hodnota se dá měřit v jednotkách politického kapitálu a v kvantech morálního kreditu elektorátu. Budeme vědět, jak komunikovat s pacienty po mrtvicích, v trvalých komatech. Budeme znát motivace pachatelů, aniž bychom sepsali jediný list protokolu a závratně tak urychlíme spravedlivou represi. Budeme moci předvídat duševní procesy elektorátu, jeho tužby, strasti, jeho kauzální nexus….. pochopíme lépe úplné magory … i ty, kteří prohlašují, že jimi nejsou … Ivánova fantazie se větvila do dalších konsekvencí.
Tohle a nic jiného bude nosným podkladem jejich dvoučlenného konzulátu s Robertem v Transversálii… A diamanty, certifikované ve smyslu Kimberleyského protokolu, celou tuhle legraci zaplatí.... Neodbytně mu však zněla v uších slova jednoho z těch floutků v Madison Ave. :
"You know what the fellow said – in Italy, for thirty years under the Borgias, they had warfare, terror, murder and bloodshed, but they produced Michelangelo, Leonardo da Vinci and the Renaissance. In Switzerland, they had brotherly love, they had five hundred years of democracy and peace – and what did they produce? The cuckoo clock." Tohle Ivána deprimovalo, sráželo, popíralo smysl jeho humánní etiky.... Přemýšlel... usedavě přemýšlel i když neseděl....
