Judaismus > Rabín odpovídá na Vaše dotazy

Konverze - praktické podrobnosti

<< < (30/31) > >>

gvodrazka:
Ah ano, nyní již vnímám Transversálii jako enklávu, stulenou v embryonální poloze uvnitř Owambie. Popis vexilologův působí neodbytným dojmem, že se jednalo o mžitky jeho disfunkčních zřítelnic. I když mi od počátku bylo jasno, že Oiken má k dynastii Pahlaví stejně daleko jako já do nebe, nicméně od teď vím, že Iván si nezadal, vzhledem k rodokmenu Oikenovu, resp. k jeho neurčité, nejasně formulované oddanosti Cionu, byť v nějaké São-Paulo-ské favele….  ;)
Leč Čína může být v Chinatownu…   
 
Na příkladu uveřejněné lidogeštěrky názorně vysvítá „podvod“ s chozením po vodě: jedná se o dynamicko-vzlínavý efekt, známý z patafyziky Borise Viana – resp. rychlost krát plocha chodidel, odmocněná vahou těla, nerovná se promočeným kalhotám. Pokud tedy Ješú příslušně pohubl, vzal si trochu větší sandály a přefičel sprintem hladinu, mohl aspirovat na zakladatele světového náboženství.
 
Sekundární zdroj dává tušit, co je obsahem zdroje primárního. Není ovšem vysvětleno, odkud obce našinců v Rio Grande do Sul svůj počátek vzaly? Že by se vysvětlení nalézalo ve zdroji primárním ("Os habitantes…“) ? To by zasluhovalo prezenční bádání v kýženém zdroji. Prozatím mi nezbývá, než si pouze domýšlet, že inkviziční perzekuce v Mexiku byla zřejmě příčinou masového exodu ze sféry španělské do sféry portugalské. A nic bych za to nedal, že Monica Montemayor Treviňová (Bergmayer–Dreiweinová) - str. 56 (67), Roberto Mercado (Kaufmann) Manzanares - str. 201 (212) a božínku i rabbi Moishe Kaiman - str. 177 (188), toho vědí o původu Oikena Roberta možná více, než prozrazuje jejich výmluvné mlčení .… BTW: fenomén tamního krypto-judaismu ospravedlňuje důvody, proč Lev Davidovič Bronštejn při své eskapádě volil právě Mexiko, spoléhaje na friendly relations.
 
Nu, předpokládejme, že schneider-zwiefacher Iván nějaký čas olizoval poštovní známky při vytváření sofistikovaných, leč přesto prefabrikovaných poštovních celin pro filatelistický kšeft a vyráběl umělé rarity přetiskem Tranversalia – post paid, (které celkem oprávněně Zumstein odmítl katalogizovat). Poté, co jazykově zhrubl (ne však ve smyslu „lašon ha-ra“), usoudil, že tato činnost příliš připomíná cunnilinctus a štítivě se od této (manuální? lingvální?) práce odtáhl. Neoslovovalo ho krédo „nemusíš ji vidět, abys ji miloval“. Měl rád historii, na kterou si lze sáhnout, stejně jako na pěkný zadek. Aby něco nezanedbal při své státotvorné práci u Oikena, neprodleně se za ním rozeběhl a poté, co napíchl bumažku-propustku na čímsi potřísněný bodák bodyguardův, octl se před šrajbtišem Robertovým. Ten se lekl do té míry, že se málem udávil při hltu wodky li-pesach, tajně koštované z tumbleru, skrytého za notebookem. Iván zasmečoval: „Zkušební otázka, šmejde: by failing to prepare you, are preparing to fail. Kdo to řekl: Franco, Franklin nebo Frankenstein…?“ Vzdáleně doufal, že se autokrat trochu zastydí při rekapitulaci svého dosavadního politického působení. Když Oiken konečně chytil dech a restartoval hlasivky, zasípěl poměrně vlídně: „Co to tady na mne nacvičuješ … s tím si běž do Evropského parlamentu. Dieu et mon droit ! a řekl bych, že spíše jen mé právo! Vy pošetilci - z toho, že znáte hodnotu čísla jedna a hodnotu čísla dvě, se domníváte, že jedna & jedna jsou dvě. Zapomínáte ovšem, na vám neznámou a vámi nepostižitelnou hodnotu pojmu „&“. Iván zdrceně vycouval z Robertovy pracovny, který už (již pokolikáté) nervózně jal se přepočítávat disponibilní zůstatek CFA franků ve svém sejfu instalovaném za obrazem Abuchazeiry, který omylem považoval za portrét modloslužebníka Candomblé. Takhle to tedy je – šeptal si Iván, zde neplatí normální politická aritmetika… Až „l´esprit d´escalier“ mu rozpačitě v mozku vyhrkl, že měl po Oikenovi mrštit provařeným aforismem: „Mene mene tekel ufarsin“ …  :P
 
 

bibin:
mervejé...konečně někdo ví, proč byl Bronštajn v Mexiku.......Eugen Roberto se otočil v sedačce v místnosti, z níž měl město jako na dlani. Uchopil do ruky špetku měkkého vlhkého tabáku, a promnul ji. V duchu se ocitl zpět v Owambii, ve chvíli, kdy se Samem Nujomou na owambských hranicích otevírali dálnici, spojující obě země s Transversálií. Nujoma pohlížel k východu, snad aby zachytil alespoň opar nad novou zemí, a Mba Néé mu sekundoval. "Víš, že ani nevím, jestli u Tebe mám diplomaty?", řekl Sam, když jeho klimatizovaný Lincoln, kterým se vezl pět set metrů od heliportu, zastavil u malé značky "Welcome in Owambia".... "584 osob tu máš", řekl Eugen. Nujoma zaostřil zrak. Všiml si bigboardu u owambijského přivaděče "U nás je váš Trabant rychlejší, než nové  Audi 8" hlásal. Marně zaostřil. Pobočník podal dalekohled. Malými písmeny bylo dole vyvedeno "- pokud je od Mattela". Nujoma vzdychl. "Chtěl bych mít doma Tvoje starosti"... Klapnutí dveří ho probudilo ze snění. Laura, jeho osobní paraguayská sekretářka, jejíž tělo obepínala sukně, snad až příliš těsně (kdo ví) zpomalila krok. "Mám se spojit s Ivánem?", slyšel její sametový hlas. Přejel její postavu tak jako tehdy, když ji na fotbalovém šampionátu viděl poprvé. Říkalo se, že její  pevná ňadra udrží mobilní telefon. V duchu se usmál. "Ano", odpověděl....

bibin:
Iván v taxíku přemýšlel. Lev z kmene Judova. Čtvrtý syn Jákova a Ley. Lev jako heraldický symbol. Provincie León, lev. Nuevo León v Mexiku. Kdo žil na místech, která římská církev označovala slovy Hic sunt leones. Dredy jamajských  rastafariánu, které mají připomínat lví hřívu. Nic nevím. Přiznal si to.

bibin:
Minuli synagogu na Eldridge Street. Iván vzhlédl. Je snad i On zavřen jen v synagogách? Hmotné tělo Ivánovo přepadla tíseň.

gvodrazka:
 
Směřování Tranversálie Ivána hluboce znepokojovalo. Jaké jsou záměry Hospodina s tímto kusem země, stojícím nad miliony kubíků kimberlitu? Co má činit on, aby to v Jeho očích bylo dobré? Proč mu Hospodin podává po lžičkách elixír poznání o jeho genetickém původu, a nikoliv najednou? Obává se snad B“H, že by Iván nesnesl kompletní objasnění metafyziky jeho zrodu v jedné lekci - metafyziky, která se mu dávala poznávat jen v nanogramech nervové hmoty vždy ve chvílích, kdy splývalo vjedno jeho tělo s tělem jakési hezoučké černovlásky v Brooklynu, kterou pak raději provdali za někoho jménem Muginstein, nebo Muginfeld, nebo tak nějak…
 
Iván bytostně cítil, jak poklesky duševní aristokracie způsobují, že spodina a lůza se pak cítí rovna elitě. Cítil, jak chátra si bere za precedens přestupky vládnoucích. Už jasně chápal význam výšivky s nápisem „Noblesse oblige“ nad kanapem svého otce, který si zde dával pod hlavu polštářek s nápisem: „Jen na čtvrthodinku…“
 
Stále intenzivněji mu vysvítala existence jeho poslání…. a Roberto … ah, Roberto, ten zpropadený chlapík, který ještě nebyl seznámen s posledními geologickými rešeršemi … ten chlápek, ke kterému cítí jakousi iracionální spřízněnost…. a který zdá se být šikovným durchšlágem pro uskutečnění záměrů Hospodinových a poslání Ivánova…
 
Iván váhal, zdali je jeho Blackberry dost bezpečný k uskutečnění hovoru s firmou Angola Diamonds – teď a v tomhle otřískaném taxíku. Otázka zněla: zalíbilo se Hospodinu i v konání fy. Angola Diamonds?
„Zastavte“, zařval Iván, hodil po řidiči pár zmuchlanými bugs, pomíchanými s kwacha, a vběhl do ledabyle pohozené, nenápadně neogotické synagogy na Eldridge St., neboť pojal momentální nápad, zašmúzovat si s Velkým šéfem.
Bylo tak prázdno. Na západní zdi někdo fixem napsal: „Polovina je dvojnásobek, Iváne“ …    Vidno: šechina mne nepouští z merku, pomyslel si Iván. Vyšel a kráčel v hlubokém zamyšlení, zastírajícím mu názvy tabulek ulic. Podvědomě toužil sejít k řece. Když mu vlasy načechral vítr Hudsonu, rozmáchl se a hodil do jeho vln svůj Blackberry. Byl mu na nic, stejně jako by mu byl na nic šifrovací Vertu. „Pokud jsem s Ním v kontaktu, netřeba mi pozemských forem komunikace a technických pojítek.“ pomyslel si.  Teď jen jak vysvětlit Robertovi svoji příští služební cestu do Cabindy …. Kongres protikorupčních sil – to je to pravé, svitlo mu. A už si sumíroval některé theze: Základním předpokladem potření korupce je zdravá, pozitivně společností akceptovaná a všeobecná denunciace. Ad sekundum: všudypřítomnost agentů-provokatérů. Ad tercium: povinný slib chudoby establishmentu…. institucionalizovaná závist … jen nedopustit výstavbu lesa guillotin …. Transversálie nesmí zapáchat krví a močí delikventů. Pak se teprve může přejít k etice. Usmál se: ženské kláštery jinověrců byly plné jeptišek, upřímně skládajících slib cudnosti a čistoty – ale pro jistotu se zde ještě instalovaly vysoké zdi a mříže v oknech… Ulevilo se mu – měl v hlavě jak theze pro kongres, tak i programové prohlášení Robertovy vlády ….
 
 

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

[*] Předchozí strana