Judaismus > Rabín odpovídá na Vaše dotazy
Konverze - praktické podrobnosti
wocicko:
Děkuji Gvodrazkovi. No jo, daň za popularitu a Bibin potom na mě přijde a umlátí mě Playboyem (s letní přílohou), že jsem sáhla na jidiškeit... Jsem si vědoma židovské "nevrlosti" na okruh jejich zájmů, stejna jako všichni ostatní a právě obecně známé věci jsou východiskem mého, jak už jsem psala, alegorického příběhu. Zajímavé také bylo, že se mi tam ti Židé nad plán "rozmnožili", nejdříve byl jeden a ještě k tomu konverita a pak jsem najednou zjistila, že všechny ženské postavy jsou Židovky. Tak nevím. Ale když se dámám chtělo, tak jsem je nechala. Román se odehrává v Německu, Čechách, Polsku, Anglii a USA mezi léty 1938-1959, ovšem nepojednává o zmíněných národech ve zmíněné době, ale pouze o jedincích - čímž pádem se nemusíte o jidiškeit v mých rukách obávat, jedinci mohou být lepší, či horší než lid. Je to tak že se snažím být fér. A ještě podotýkám: není to další dílko o šoa, protože to bych napsat neuměla a navíc si myslím, že už takových bylo dost.
Ale vážně: opravdu myslíte, že by bylo fér předložit rukopis na Kehilu ke schválení? Ale to bych potom musela posat i americkému Kongresu, britské horní komoře... všichni by si vymýšleli... To nejde, holt mi musí důvěřovat, že nikomu svévolně neublížím, což ani nemám v plánu. Přísahám.
gvodrazka:
Bibin Vás neumlátí ani Penthousem či Hustlerem :-* , protože by to nebyla žádná inteligentní sranda. :P
Jsem smířen s faktem, že to nebude román à la Portnoyův komplex. Tak to bude pohled na židovství od někoho stojícího mimo židovství, no. To je také svým způsobem užitečné, pokud se sprostě nenadává, nebo nefixluje. Je užitečné znát motivaci vrstev, ze kterých se rekrutuje člověk, který mi výhledově v časovém obzoru 5-7 let na ulici nafackuje, nebo mne přinutí čistit chodník zubním kartáčkem... Ohledně židovek mi snad nechcete tvrdit, že všechny budou emancipované žurnalistky, výtvarnice, juristky, filosofky, či psycholožky. Zaháčkujte se na nějakou dobrou židovskou mame, která vytváří ráj na zemi v kuchyni, a dejte řeč, jak to chodí v kuchyni, o receptech na brisket, šakšuku, latkesy, macoknedle i jiné zázraky naší kuchyně a dozvíte se víc o životě a mentalitě jaksi přímo z terénu… a ne z pamětí Henry Kissingera. 8)
Vážně: předložte rukopis ne ke schválení, ale ke konzultaci, k případným cenným připomínkám; je to slušnost, ne cenzurní příkaz. Filmaři to dělají také tak. Spíše nebude čas, nežli nechuť prolistovat vaše dílo. Anglofonní parlamentní instituce můžete s klidem ignorovat: Forsyth jim dává zabrat více. Akorát co se týče Sejmu Rzeczpospolitej Polskiej se neobracejte na Marszałka, resp.Marszałkovou Sejmu, ale přímo na Janusze Palikota, předsedu strany Ruch Palikota s dotazem, zda maso z Polska nebylo košerováno v posypové soli … Sice pokrčí rameny, ale zato máte alibi. 8)
Don´t swear….
bibin:
ve 129. má gv. pravdu....ne o mně. Jsem neopakovatelný blbec. Zaplať B"H za chytré blbce (sebe exkulpuji). " To je blbý, to se bude líbit", říkával Jan Werich, ale s jeho humorem mám tolik společného, co můj pes, který každý večer očichával plot jeho vily. ....." Stáří je zlom času, ve kterém jsme napříště častěji v lékárně, než se ženou na parketu". říká bibin. .....Nemyslím si, že by wocicko neměla kindrštube. Jen - zajisté nepotřebuje vypadat v našich očích žádoucně. .... Bene, mávněmež legátovou rukavicí nad tím, co bylo...."Přátelé.... přátelé !", volám nakonec s kdysi mladým Rudolfem Hrušínským (aka inspicientem Liškou). Cirkus bude!! Ale až zítra, vymiňuje si Iván za mými zády.
wocicko:
No... emancipované ty moje hrdinky budou. Jedna klavíristka, druhá studentka medicíny (ale nebojte, studium nedokončí, vdá se a bude mít strašně moc dětí...) a ta třetí je už zmíněná protivná žena mého Davida, to je rozmazlená dcerunka politika. Co se týče jídla, mám tam mandlový pesachový dort z macesových drobečků. Dokonce i s receptem. Klade to na čtenáře "vysoké nároky" podle receptu poznat, že ta co dělá dort s takovým názvem bude asi Židovka... Jinak ono tam na jídlo nebude moc místa. Už takhle to má přes 500 stránek, a kdybych ještě nechala postavy jíst... ::) Chudáci, jsou celou dobu o hladu, tím asi porušuji ženevské konvence. Vidíte, Bibine, vezměte si ze mě příklad, dejte Ivánovi něco na zub, ať netrpý hladem.
A na židovskou mame bych se zaháčkovala ráda, jen žádnou neznám :'(
bibin:
Iván vstal, šel do koupelny, a pustil sprchu naplno. Než do koupelny opět vstoupí, bude tam jak v sauně. Svůj zvyk nezměnil už hodně dlouho. V bytě, ke kterému se dostal přes správu služeb OSN, před ním bydlel Joseph Mba Néé. Afričan. Dějiny naučily rod Mba Néé putovat z kontinentu na kontinent. Nejprve byl prapředek Josepha naložen v senegalské, dávno zaniklé Fort du Midi, na otrokářskou loď. Za čas se jeho synové vrátili na pobřeží Libérie zakládat tuto zemi, ale kvůli nechuti k panování vnitrozemským kmenům záhy prchli přes oceán na dvůr brazilského císaře Pedra. Pedro I. z nich udělal šlechtice s erbem, na kterém byl mačetou rozetlý kokosový ořech v modrém poli (Zlé afrokaribské jazyky tvrdily, že ořech je lidskou hlavou) a motto "Ne esperou ne creou." Což lze přeložit, jak Iván věděl, různě. V koupelně Iván zužitkovával své zlozvyky z dětství- kreslit na orosené sklo, nebo zrcadlo. Kreslíval hvězdičky, čtverce, nebo figurky. Dnes kreslí znaky. "Kouzelnéů znaky. Jeden z Josephových předků si z černého kontinentu přivezl božstvo, Mammawattu. Když to Joseph vysvětloval, měl Iván za to, že mumlá o dodávce vody (water), a na nic se neptal. Teprve postupně zjistil, že pro pobyt v koupelně potřebuje především komunikaci. Mammawatta, byť snad nehmotná, tam někde byla, a nutila ho, aby si toho byl vědom. Husí kůži v sauně dostane málokdo. Iván se zpočátku bleskově sprchoval, ale pak zjistil, že jeho rychlé naivní kresbičky- zabírají. Líbí se. Četla je s ním. Měla z nich radost. Jedinou svízelí bylo, doplňování fontů a šifrovacích jazyků. Naštěstí Iván pracoval tam, kde se i žádost o budoucí žádost a informace o budoucí žádosti šifrovaly. Malgašané se mořili s tvrdým ruským jer, a Rusové zase zjistili, že modální slovesa nepotřebují, když činnost a minulost řídí malgašskými prefixy m nebo v. To vše psáno staronúbijskou "abecedou", a jak jinak, v důsledku vypraveno šifrou do sběrného bodu v Ulan-ude. Když Iván spěchal, vystačil si se systémem alef- bet, do kterého vložil pár křížků, koleček a hvězd. Jindy psal kvaziřecky alfa- pí-beta (nejsou ony kluby vysokoškoláků vlastně také otroky pohanské mammawatty?), ale vždycky odhadoval, jak dlouho si mamawatta bude ochotna s písmeny hrát. Věděl, že jde o hru, protože smysl (byl-li jaký), znala, když ještě držel mokrý ukazováček na skle. Bylo to uznalé božstvo, ochránkyně otroků, která neubližovala. Když nemusela. Věděla, že Iván má svého B"Ha, kdo ví, kolikrát mocnějšího, a rozhodla se Ivána nezkoušet a netrápit. To ale nevěděl. A tak rituál sprchování v bývalém bytě Josepha Mba Néé mohl být- ale také vůbec být nemusel- děsuplnou záležitostí...
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana
Navštívit plnou verzi