Všeobecná kategorie > Všeobecná diskuse
Prognostický ústav - pavilon č.31
gvodrazka:
Gugiho mozek je dnes BBBB ... (big black bin bag) ::)
GUGI BADATELEM,
aneb
Jak vznikají archeologické nálezy.
Jako člověkem, vnímavým k závanu větříku dějin, cloumala mnou častokrát zvědavost, jaký byl původ a příčina thesaurace prastarých mincí a šperků, nalezených tu a tam při archeologických průzkumech, náhodně při zemních pracích či stavebních adaptacích, ve džbánku, truhličce nebo jen tak v chomáči zetlelého textilu. S jakou legendou je spojen tenhle dávný, opuštěný majetek….?
….
Trochu odbočím...
Starý kontinent (a nejen on) se potácí v dluhové pasti. Dluhy jsou stíhány dluhy, zaznívají slova jako rekapitalizace, restrukturalizace, riziko státního bankrotu, nalévání peněz do ekonomiky a jiné roztomile konejšivé výrazy. Skutečností ovšem zůstává, že dluhy jsou spláceny dalšími dluhy, přičemž v nejlepším případě dochází toliko k odkladu termínu splátek nebo k tištění nových bankovek. V hrůze před opakováním krize třicátých let, spočívající v nedostatku likvidity se utíká do extrému opačného – shazování balíků bankovek z helikoptér finančních institucí do ulic světových velkoměst. Nicméně se blíží úpadek a to nejen regionálně limitovaný, nýbrž celosystémový. Navíc provázený kreativní destrukcí – nazvanou jedním komentátorem Financial Times: „zombie economy“, neboli neefektivní alokací kapitálu. Hypoteční banky jsou věřitelkami tisíců dlužníků, ručících svými baráčky. Hypotéky propadají a baráčků takto v bankách nashromážděných přibývá, takže klesá jejich cena a tedy obecně cena nemovitostí. Extremita poměrů se zintenzivňuje. Kapituluje se před šedou ekonomikou a množí se práce načerno. (Tvrdím však, že v šedé ekonomice - už jen z důvodu pojmové symetrie - nelze pracovat načerno, nýbrž jen NAŠEDO.) Situace jako stvořená pro genezi nějakého demagoga. Politici nemají politickou odvahu učinit zásadní ekonomická (a drastická) rozhodnutí. Z jednoduchého důvodu: právě proto, že jsou politiky. Podléhají mínění svého elektorátu a jsou nuceni v zájmu své volitelnosti učinit to, co si přeje elektorát. Ten hodlá žít na dluh při, pokud možno, co nejmenším pracovním úsilí – takový je módní trend. Politik, který se mu postaví, se stává nevolitelným. Zásadní a nepopulární rozhodnutí si může dovolit jen dynastický autokrat, despota, jenž se příliš nemusí ohlížet na city svých poddaných. Anebo …? Anebo extremista, ať už pravicový či levicový, event. bezruký. Někdo, kdo dokáže vyskočit na pár přepravek od piva a na volebních meetincích okouzlit davy okradených retailových střádalů jednoduchým, okamžitým receptem nápravy. Marat, Saint-Just, Robespierre, Uljanov, Mussolini, Hitler - ve stadiu, kdy je ještě obecné dějiny lidstva nezačaly kvalifikovaně vnímat. Lidičky nechtějí žít v bídě a jejich prostoduše formulované stesky vzlétají k bránám nebes. Jakýsi dobře informovaný občan a blízký známý Ježíše tvrdí, že ten by zcela jistě „nesouhlasil s nenažraností bankovních institucí“. Wall Street, Řím, Athény, Berlín… Politici se tváří tím sebejistěji, oč více si zoufají akcionáři se zsinalými tvářemi a čím více zuří zadlužený plebs na ulicích. Lidičky nehodlají doplácet na dluhy, které nadělali ministři, guvernéři, ředitelé … a ti se žalostně hájí, že vypůjčené peníze plošně směřovaly do mezd, podpor i důchodů nyní protestujících lidiček… Inzultace přerůstají v teror, nastává právní nejistota, běh na banky. Dominový efekt bankrotů bank. Stejně jako obchod nezná hranice, podobně i bankroty. Nyní už znatelně méně sebejistější státní úředníci sedí na kufrech, čekajíce na odbavení v leteckých terminálech. Zavedené hodnotové symboly hyperbolicky ztrácejí na ceně. Racionální alternativou je už jen naturální směna. Jakýsi bezvýznamný občánek ještě před totálním kolapsem stihne narychlo ve strašlivém kurzovním nepoměru vyměnit celé své jmění ve formě papírků s obrázky slavných osobností za hrstičku nestydatě předražených zlatých mincí a malých cihliček zlata. (Inteligentní čtenář patrně již tuší, kam směřuje fabule.) Traumatizován absolutní ztrátou důvěry v bankovní instituce a nemaje pancéřový trezor, uschová náš malý civilní hraboš své úspory tím nejjednodušším a historicky nejpřirozenějším způsobem – zahrabe je doma na zahrádce pod hruškou. Od dob třicetileté války je nutno ocenit progresivní posun v kultuře obalové techniky: od hliněného hrnečku k plechové krabici na čaj… Události se překotně vyvíjejí, establishment ztrácí schopnost cokoliv ovlivňovat, zemí se šíří banditismus, násilí mezi všemi možnými bizarními frakcemi. Ze silových složek dřívějšího establishmentu se stávají uzavřené „kluby bojových sportů“, strategicky operujících na vlastní pěst. Tlupy hladových, svému osudu ponechaných, nesoběstačných a zdivočelých obyvatel měst směřují na relativně bohatší venkov, létají nadávky i facky … Modifikovaná verze "velké francouzské revoluce" dává průchod všeobecnému mínění, že každý, kdo nosí klobouk a kravatu, je původcem ekonomické krize... Jednoho dne je občánek konfrontován s neodvratným chodem věcí veřejných a jakýsi nezbeda mu (z bravury nebo z ideologických důvodů) zápalnou láhví vypálí domeček. Spravedlnost je už velmi dávno v rukou davu a „vůdců lidu“. Občánek v naději na lepší časy a vládu zákona (spočívající ve vidině návratu ke své nemovitosti, resp. trvajícího vlastnického práva k ní) evakuuje do jiných krajů, vybaven pouze karimatkou, spacákem, láhví pitné vody, osobním průkazem od již neexistujících úřadů, kapesním nožíkem a posílen vědomím, že je vlastně latentně zámožným mužem na cestách.
Tatáž naděje, ubezpečující ho o brzkém návratu, mu našeptává, že je bezpečnější nechat své drahocennosti pod diskrétními kořeny hrušky, nežli zašít si je do podšívky své cestovní bundy. Avšak evakuace se mění v emigraci, provizorium se mění v definitivum, aniž si to občánek připouští. Píše se rok 2018. Občánek se dožívá jen roku následujícího.
……………
V roce 2537 se v lokalitě dávno zaniklých ruin občánkova domečku uskutečňuje stavba monumentálního Giga Paláce Nebeského Míru. Archeolog, profesor Wang-li, objevuje v zemině, plné prehistorických betonových úlomků, pod svými rozechvělými prstíky jakýsi nevelký hranatý předmět, nejspíše z něčeho, co bylo kdysi kovem.
…………..
Pravděpodobně taková je standardní legenda a mechanismus vzniku většiny archeologických nálezů.
:P
Talmid:
až na ty banky co nebily a penízky co byly ze zlata-nebylo tedy zapotřebí je měnit- to bylo stejné i ve vzdálenější minulosti - jinak geniální prognóza do budoucna - teď když mě omluvíte du si pro rýč a kasičku
Tamar:
--- Citace: gvodrazka kdy 20. Října 2011, 10:35:20 ---.. evakuuje do jiných krajů, vybaven pouze karimatkou, spacákem, láhví pitné vody, osobním průkazem od již neexistujících úřadů, kapesním nožíkem ...
--- Ukončit citaci ---
je vidět, že máme podobné vize..
:( .. jenže vzhledem k tomu, že na baráčku je hypotéka a tudíž patří vlastně bance, není jaksi pod hruškou co zakopávat..
Navigace
[0] Index zpráv
[*] Předchozí strana
Navštívit plnou verzi