V r. 1772 byla proslovena první a druhá cherem- klatba (exkomunikace) proti chasidismu, byly páleny chasidské knihy a objevil se první protichasidský pamflet. Chasidé odpověděli vlastní klatbou a spálením pamfletu. V téže době se Menachem Mendel z Vitebska a Sneur Zalman z Ljady bez úspěchu pokoušeli setkat s Gaonem z Vilna. V r. 1781 byla proti chasidům vyřčena další cherem: „Musí opustit naše obce se svými ženami a dětmi…. nebude jim poskytnut nocleh; jejich šchita je zakázaná; je zakázáno s nimi obchodovat a uzavírat sňatky s nimi či pomáhat při jejich pohřbu.“
Vzájemný boj se vyostřil v 80. a zejména v 90. l. 18 st., nezřídka se chasidé a jejich odpůrci navzájem udávali světským úřadům, což vedlo k věznění různých chasidských vůdců a vzájemnému očerňování. S krystalizací hnutí mitnagdim v Litvě a vznikem haskaly (jakožto společného nepřítele celého ortodoxního židovstva) opadla tvrdost a zuřivost vzájemného boje, i když zůstaly zásadní rozdíly pokud jde o židovskou stupnici hodnot, vůdcovství cadikim, přijatelnost určitých extatických rysů chasidského způsobu života. Zcela tyto rozpory- někdy skryté, jindy otevřené- nikdy nepřestaly.
