Izraelské dívky zaznamenaly vynikající úspěch v Evropské lize, jedné ze soutěží Evropské volejbalové konfederace CEV. Poté, co se umístily na druhé příčce skupiny B, mimochodem o pouhý bod za prvním Tureckem, postoupily do semifinále. V té je čekají reprezentantky Srbska.
V této souvilosti musíme zmínit, že jejich úspěch je úspěchem také kouče Arieho Selingera, legendární izraelské volejbalové osobnosti.
Arie Selinger
Rodák z Polska (* 1937) prošel jako dítě peklem koncentračního tábora. Po osvobození se dostal do Erec Jisrael. Ve třiašedesátém absolvoval Wingateho sportovní institut a o čtyři roky později vedl izraelské reprezentantky na volejbalovém ME v Turecku, kde jeho svěřenkyně skončily osmé. Na svém kontě má dva vynikající olympijské úspěchy. Pod jeho vedením získaly ženy USA stříbro na volejbalovém turnajina letních hrách 1984 v Los Angeles a muži Nizozemí stejný kov na OH v Barceloně 1992.
*
Evropská liga 2010
Izraelská děvčata bojovala ve skupině B, kde je v rozmezí od 11. 6. do 17. 7. čekalo 12 zápasů. Jejich soupeřkami byly hráčky Řecka, Turecka a Španělska. Selingerovy svěřenkyně si vedly velmi dobře, osmkrát vyhrály a pouze čtyřikrát byly úspěšnější protihráčky.
Výsledky Izraele ve skupině B:
Izrael – Řecko … 3:1
Izrael – Řecko … 3:0
Španělsko – Izrael … 3:2
Španělsko – Izrael … 3:1
Turecko – Izrael … 3:0
Turecko – Izrael … 3:0
Izrael – Turecko … 3:0
Izrael – Turecko … 3:0
Izrael – Španělsko … 3:1
Izrael – Španělsko … 3:0
Řecko – Izrael … 2:3
Řecko – Izrael … 0:3
Konečná tabulka skupiny B:
1.Turecko … 21 bodů
2.Izrael … 20 b.
3.Španělsko … 18 b.
4.Řecko … 14 b.
Izraelská děvčata postoupila do semifinále Evropské ligy CEV, kde jejich soupeřkami jsou reprezentantky Srbska, které vyhrály skupinu B.
Program semifinále/24. 7. 2010 v Ankaře:
Izrael – Srbsko … 0:3
Turecko – Bulharsko … 2:3
Izraelské volejbalistky budou hrát o třetí místo s Tureckem, o zlato se utká Srbsko s Bulharskem.
Zápas o třetí místo/25. 7. 2010 v Ankaře
Izrael - Turecko ... 0:3
Zápas o zlato/25. 7. 2010 tamtéž
Srbsko - Bulharsko ... 3:1
Konečné pořadí Final Four
1. Srbsko - obhájilo zlato z loňského, premiérového ročníku Evropské volejbalové ligy žen
2. Bulharsko - stříbro
3. Turecko - bronz
4. Izrael
*
Ohlédnutí za turnajem - nejen sportovní
Tím sportovním nicméně začneme. Třebaže izraelská děvčata na silnějsí soupeřky v závěrečné fázi (Final Four) nestačila a prohrála 0:3 jak v semifinále, tak v zápase o bronz, za své účinkování v Evropské lize zaslouží pochvalu. Jenom připomeňme, že tento typ soutěže, tedy turnaj osmi ženských evropských reprezentací, se konal letos teprve podruhé; muži v podobném formátu tvořeném osmi nebo dvanácti týmy soutěží už od roku 2004, dosud ale bez izraelské účasti.
Stejně jako loni získaly i tentokrát zlato hráčky Srbska. Celkově čtvrté místo izraelského výběru v evropské konkurenci, a při premiérovém účinkování v takovémto měření sil, je na již zmíněnou pochvalu (i když z bronzového kovu bychom měli větší radost), leč nejen na ni. Způsob hry, který k bramborové medaili vedl, je také výzvou k poučení z vlastních nedostatků a nepřehlédnutelných chyb. Ale to kouč Arie Selinger samozřejmě dobře ví.
V Ankaře jsme byli, žel, opět svědky něčeho, co až příliš často vídáme na mezinárodních soutěžích, jichž se účastní sportovci zastupující Izrael. Reprezentanti židovské republiky jsou jejími svého druhu vyslanci, mediálně tím víc vidění, čím více se jim daři. To má nejen kladnou, ale i výrazně negativní stránku. Sportovci jsou zhusta nevybíravým terčem útoků lidí, kteří působí dojmem, že se narodili jenom proto, aby nenáviděli demokratický Izraeli. Nevynechají jedinou příležitost, aby tuto nenávist mohli hlasitě ventilovat.
Hostitelské město finálové části turnaje ženských evropských volejbalových reprezentací nebylo výjimkou.
Ba právě naopak. Na své si přišli sympatizanti s teroristickým režimem v Pásmu Gazy. Vítanou přihrávkou na smeč v jejich hře podle pravidel vědomě postavených na hlavu byla skutečnost, že mrtvými na lodi Mavi Marmara při nedávném uměle vyvolaném provokativním střetu s námořníky Obranného vojska Izraele byli Turci. Jeden z nich musel být nejmladší – tento osud padl na devatenáctiletého Furkana Goğana, Turka narozeného v USA. Právě jeho portrétem, vedle vlajek Palestiské autonomie (jak výmluvné), mávali demonstranti provolávající nechutná i výhružná hesla. Tito lidé se vyživají ve slovních spojeních jako „psi sionismu“ a rádi se odvolávají na Boží zúčtování s nepřáteli. To vše bylo v Ankaře možné slyšet.
Protiizraelské aktivisty přitom málo zajímá, že největší problémy působí domácí policii. Turecko jako hostitelská země mezinárodní soutěže, nechce-li ztratit kredit a výsadu pořadatelství do budoucna, muselo izraelské výpravě zajistit maximální bezpečnost. Což obnášelo nasazení dvou tisícovek policistů, na střechách ostřelovače, zvláštní dopravní režim při cestách volejbalistek Izraele do komplexu Başkent Sports Hall, kam se dostali pouze hosté na speciální pozvánky, díky čemuž byl zase drasticky zredukován počet diváků.
Nakonec to byli nikoli organizátoři nepokojů, kdo s pořadateli soucítil, ale kouč izraelského výběru. „Jsme rádi, že jsme tady a mrzí nás, že jsme způsobili hostitelům bolehlav,“ citoval Jerusalem Post Arieho Selingera, který ovšem dodal: „Ale přijeli jsme kvůli volejbalu, nikoli kvůli politice.“
Asi není třeba připomínat, že kdyby chtěli Turci najít protiizraelské uspokojení v ryze sportovní rovině, a o tu v Ankaře přece šlo, měli jedinečnou šanci: domácí celek porazil Izraelky v zápase o bronz 3:0. Jenomže férová oslava ve stylu „sláva vítězům, čest poraženým“ je něco, co politické rowdies zajímá ze všeho nejméně.
Co říci závěrem: čtvrté místo mezi osmi evropskými volejbalovými reprezentacemi Evropy po dlouhých desetiletích izraelským děvčatům už nikdo nikdy nevezme. A po nenávistných demonstratech zakrátko neštěkne ani pes (abych použil jejich zoologického výraziva).
**