tohle je vždy problém a nepochybuji o tom, že je probírán v Izraeli den co den.
Pamatuji, jak se kdysi, v dobách, kdy Arafat teprve začínal být ve světě známý probíralo v německých politických debatách v TV dlouze, zda Mosad zabije Arafata či ne. Tehdy se mělo za to, a izraelská vláda či Mosad zjevně dospěli k témuž názoru, že by z něj smrt udělala mučedníka. Bylo to logické a vypadalo to jako správný názor. Dnes, když vidíme, jak nesmírně Arafat ovlivnil světové mínění si možná leckdo rve vlasy, že ho včas neodstranil. Možná by byl lokálním mučedníkem, prostí Palestinci by chodili k jeho hrobu slibovat pomstu, ale mimo to území by nikoho nezajímal, zapomněli by na něj v Libanonu, Egyptě, Saúdské Arábii, Iráku, Iránu, SSSR i v USA. Zato jeho desítky let trvající mediální působení zavinilo neuvěřitelnou situaci, kdy většina světa vidí Palestince jako oběti a ne ty, kteří před poklidným soužitím dali přednost věčné pomstě a do původně lokálního sporu o území vneslo světový spor náboženský, společenský ( levice versus pravice) a hospodářský.
Poslouchala jsem jeho řeči v TV, jak dokázal infiltrovat OSN, viděla co dělají jeho příznivci a i jako mladá holka tušila, že byla chyba ho nechat naživu. A myslím, že současnost potvrzuje mé tehdejší názory.
Mučedníci se nedočkají světového věhlasu,brzy po nich zbydou jen kozí kosti, připomínat dnes a denně, že někde pořád ještě je unesený živý voják má větší smysl.