Všeobecná kategorie > Kultura, hudba, literatura

Filmy

(1/2) > >>

Tomsik:
Pardon, nikde jsem tu nenasel kolonku:)

Dnes jsem shlednul film Pi, jako to 3,14, a prislo mi to velice zajimave, mrknete na to koho by to zajimalo...je tam i zajimave zidovske pozadi.
https://www.csfd.cz/film/35661-pi-pi/

brian04:
V tom připadě ja se přidám, asi pred rokem jsem shledl fil Defiance (odpor), taktéž mohu doporučit!

https://www.csfd.cz/film/231610-defiance/

gvodrazka:
Nezapomenutelný

Pláž a holčička, odtahující ruku od Luciena, příliš ošklivého na její dětský vkus… jako předznamenání dalších osudů tohoto mimoděčného Casanovy… Ocitneme se zpočátku ve stresující připomínce věčného údělu židovství – pronásledování. Malý Lucien se však proplétá apokalyptickými dějinami čtyřicátých let se statečnou drzostí a vyzývavostí, ostentativně si jako první jde vyzvednout žlutou hvězdu s označením Juif. Neopomene všem kolaborantům zdůraznit, že dochází na kursy malířství, kam dochází i jistý oficír SS – takže jestli chtějí, aby je s ním seznámil…? Hlubokým traumatem Luciena je ale jeho nehezkost a nepřitažlivost pro holčičky (tenhle syndrom ho bude pronásledovat i v dospělosti) – mezi kluky ho ale kompenzuje erotickými malůvkami i fabulacemi o svých milostných avantýrách a protože je mezi kluky uznáván a oblíben, není proč mu jeho drsné avantýry nevěřit. Otcovo nucení do hry na klavír se mu vyplatí – odříkaného krajíce největší kus. Pomalu se prosadí v bohémských vrstvách poválečné Paříže, všímají si ho pozitivně Boris Vian, Juliette Gréco a jiní další … Je duchaplný, senzitivní, lyrický, malebně pustne a ženy si ho čím dál více podmaňují stejně jako on je – je prostě dítětem kabaretů a klubů noční Paříže. Neustále však o sobě pochybuje, což ho nutí ke stále větším a větším výkonům i excesům – jak uměleckým tak milostným. Není už úplně jasné, kde končí amant a kde začíná umělec, neboť jeho život je jedním velkým flámem a zároveň invencí. Filmem se míhá čas od času jeho alter ego, či jakési démonické, freudovské Id – velký našeptávač. Kdo neprovokuje a není o něm vědět – jakoby nežil. Francie miluje ty, kteří se jí dokážou připomenout a zaujmout ji. A Lucien (nyní pod uměleckým jménem Serge) se přičinlivě stará, aby na něj nebylo zapomenuto. Jeho konexi s židovstvím podtrhuje scéna suplování učitele hudby ve třídě židovských dětí, jejichž rodiče byli zavraždění v koncentračních lágrech. Obě strany k sobě přistupují zpočátku hodiny jaksi netečně – Lucien nevrle – traumatizované děti lhostejně. Kouzlo i charizma Luciena a talent dětí nakonec vyvrcholí k nádhernému smyčcovému, kytarovému a mandolínovému koncertu. Z romantických flamendr-kabaretů se dostává k yé-yé stylu. France Galle, Baby-pop. Pak krátká, ale žhavá láska s BB a na světe je první verze Je t´aime moi non plus. Uslzená Brigitte s rozmazanými očními stíny odchází a nastupuje Jane Birkin, asistující našemu hrdinovi u realizace světoznámé verze audio kopulace, která vyvolala skandál i nadšení zároveň. A to je chvíle, kdy já jako divák vcházím do plátna a splývám s dějem, který odpovídá době, kterou jsem zažil. Ocitám se v rozměrech zhmotněných vzpomínek na doby, kdy dívky chodily v superminisukních a česaly si dlouhé těžké a volně splývající vlasy. Doby mezi rty nedbale sevřených gitanek nebo gauloisek, svítivě modrých jeans a černých krátkých kabátů s nárameníky a zdviženým límcem. Doby černých brýlí, nekonečných a excelentních party, psychedelic, recesí … a příslušných reakcí konformní společnosti. Ve Francii společnost reagovala víceméně nevrlými kritikami, čímž to končilo. V české kotlině oficiální establishment komunistických buranů reagoval méně velkoryse a mnohdy s celoživotními následky pro dotyčného obdivovatele „západní brakové kultury zahnívajícího imperialismu“. Postupně se probírám ze vzpomínek na konec sixties a počátek 70´s v části, která přechází do Marseillaisy sesynkopované do rytmu reggae. Rozzuření para a půl Francie nechápe, že bouřlivák revitalizoval dávný smysl státní hymny. Pozvolné stárnutí a nezadržitelný vliv enormních dávek alkoholu a nikotinu. Serge neumírá. To jenom film končí…


https://kultura.idnes.cz/svedl-i-bardotovou-ted-se-serge-gainsbourg-vraci-na-filmovem-platne-1fy-/filmvideo.asp?c=A100416_195417_filmvideo_jaz

Tamar:
 ..hmm.. tak na ten film asi nikdy nepůjdu..    ;D ;D ;D  .. bála bych se že nebude dost podmanivý, aby  překonal dojem z vaší krásné recenze..   :P

gvodrazka:
Na moji pseudorecenzi se vykašlete a raději na ten film rychle běžte, protože je to spíše klubová záležitost, která rychle vyvane z promítacích síní, neboť jméno Serge Gainsbourg nic neříká asi 60% diváctva, konzumujícího kasovní exkrementy typu Avatar apod.

(Což je s podivem na skutečnost, že Serge udával životní tón a styl umělcům skoro celé jedné generace. Byl skutečným „enfant terrible“, které se každý snažil napodobit, ale nikdo neměl jeho vášeň. Všechno na čem pracoval, bylo vždy „appassionato“. Paradoxně byla obchodně úspěšná právě jeho „nekomerčnost“ a „nekonformnost“. Nezastírám, že můj pohled na něj může být silně subjektivní, neboť jsem jeho obdivovatel až za hrob…)

Takže se obávám, že to zapadne pro nezájem managementů multikin, resp. širší veřejnosti. Tím spíše, že je to s titulky – což já na rozdíl od jiných preferuji, protože si rád poslechnu i origoš. (BTW - za ideální považuji francouzsky mluvený a anglicky titulkovaný film.)

1 bod -  o nic jste nepřišli, když jste to neviděli
2 body – škoda, že jste to neviděli, ale jsou lepší
3 body – je to k dívání
4 body – upozorňuji vás na to
5 bodů – nesmíte to propásnout – bomba!

Ve své pětibodové stupnici váhám mezi 4 nebo 5 body. Asi dám 4 ½.
 8) 8) 8)

Navigace

[0] Index zpráv

[#] Další strana

Sitemap 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 
Navštívit plnou verzi