Zatim jsem patral po par foto/kino webech a nasel jsem zajimave zminky o tesne povalecnem vyvoji filmu nehorlavych, ci velmi spatne horlavych. Technologie vychazela z valecne nemecke koncepce urcene pro filmy (mysleno medium), ktere putovaly k rozvedce a vyssimu veleni. Priserny nazev to melo a spulka, nebo casteji jednotlive snimky (castejsi forma) byly zapatlany jakymsi gelem, protoze na nemecke vlaky, letadla a spoje z fronty se utocilo a nasledoval pozar. Mrsky pry ne a ne horet.
A co se toho skla tyce - negativy byvaly z duvodu ochrany popatlany podobnym gelem. Neshori - alespon ne hned. Tedy ten gel ani povrch skla.
Nevidim ani duvod se podivovat nad palenim sklenenych desticek. V kamnech by po delsi dobe byly znehodnoceny tak silne, ze by je neslo precist. Naopak po mechanickem rozbiti nic nebrani tomu, aby byly dany dohromady. A rozbijejte male desticky kus po kusu, kdyz vam na krk dycha Red Army. Koneckoncu, hledal by nekdo v kamnech dukazy ?