Autor Téma: Protižidovské postoje v antickém světě  (Přečteno 1687 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Offline Karels

  • Nováček
  • *
  • Příspěvků: 26
Protižidovské postoje v antickém světě
« kdy: 2. Březen 2016, 05:19:20 »
Farao nebral ohled na Židy, kteří byli perzekuováni, což popisuje kniha Exodus a vykresluje nám Egypt jako zemi, kde nenávist vůči Židům měla svůj počátek. Zničení chrámu v Elefantině  roku 411 př. n. l. můžeme považovat zřejmě za první vzplanutí protižidovských násilností. Lze prokázat, že tento starověký pogrom vznikl na základě intrik egyptských kněží, kteří byli patrioty a kteří si za nic na světě nepřipustili spolupráci mezi Židy z Elefantiny a perskými vládci tehdejšího Egypta.

Dalším důvodem k nepřátelství byla nekrvavá válka mezi Židy a Egypťany. Dočteme se o tom již v biblické knize Exodus. Židé společně s Egypťany poměrně dlouhou dobu pokojně vycházeli. Příběh o deseti egyptských ranách byl znám i mezi Egypťany. Naprostý zlom nastal, když byla hebrejská Bible přeložená do řečtiny (LXX). Egypťané přišli se svou vlastní verzí exodu Izraele z Egypta. Začali totiž ve svých školách učit, což bylo v době od třetího století př. n. l., že Židé byli malomocní, a tak museli být z Egypta vyhnáni kvůli záchraně země před nemocí a znečištěním.
     
Není divu, že Flavius Iosephus konstatuje: „První nás začali pomlouvat Egypťané.“ Flaviův povzdech na špatný vztah mezi Egypťany a Židy:

[223] Τῶν δὲ εἰς ἡμᾶς βλασφημιῶν ἤρξαντο μὲν Αἰγύπτιοι: βουλόμενοι δ᾽ ἐκείνοις τινὲς χαρίζεσθαι παρατρέπειν ἐπεχείρησαν τὴν ἀλήθειαν, οὔτε τὴν εἰς Αἴγυπτον ἄφιξιν ὡς ἐγένετο τῶν ἡμετέρων
     
[224] προγόνων ὁμολογοῦντες, οὔτε τὴν ἔξοδον ἀληθεύοντες. αἰτίας δὲ πολλὰς ἔλαβον τοῦ μισεῖν καὶ φθονεῖν τὸ μὲν ἐξ ἀρχῆς, ὅτι κατὰ τὴν χώραν αὐτῶν ἐδυνάστευσαν ἡμῶν οἱ πρόγονοι κἀκεῖθεν ἀπαλλαγέντες ἐπὶ τὴν οἰκείαν πάλιν εὐδαιμόνησαν, εἶθ᾽ ἡ τούτων ὑπεναντιότης πολλὴν αὐτοῖς ἐνεποίησεν ἔχθραν, τοσοῦτον τῆς ἡμετέρας διαφερούσης εὐσεβείας πρὸς τὴν ὑπ᾽ ἐκείνων νενομισμένην, ὅσον θεοῦ φύσις ζῴων ἀλόγων διέστηκε.
     
[225] κοινὸν μὲν γὰρ αὐτοῖς ἐστι πάτριον τὸ ταῦτα θεοὺς νομίζειν, ἰδίᾳ δὲ πρὸς ἀλλήλους ἐν ταῖς τιμαῖς αὐτῶν διαφέρονται. κοῦφοι δὲ καὶ ἀνόητοι παντάπασιν ἄνθρωποι κακῶς ἐξ ἀρχῆς εἰθισμένοι δοξάζειν περὶ θεῶν μιμήσασθαι μὲν τὴν σεμνότητα τῆς ἡμετέρας θεολογίας οὐκ     
 
[226] ἐχώρησαν, ὁρῶντες δὲ ζηλουμένους ὑπὸ πολλῶν ἐφθόνησαν. εἰς τοσοῦτον γὰρ ἦλθον ἀνοίας καὶ μικροψυχίας ἔνιοι τῶν παρ᾽ αὐτοῖς, ὥστ᾽ οὐδὲ ταῖς ἀρχαίαις αὐτῶν ἀναγραφαῖς ὤκνησαν ἐναντία λέγειν, ἀλλὰ καὶ σφίσιν αὐτοῖς ἐναντία γράφοντες ὑπὸ τυφλότητος τοῦ πάθους ἠγνόησαν.

Překlad:

[223] První nás začali pomlouvat Egypťané. Někteří se jim chtěli zavděčit a pokusili se překrucovat pravdu. Nepopsali příchod našich předků do Egypta podle skutečnosti a podle pravdy. Neřekli pravdu ani o jejich odchodu odtud. 
     
[224] Měli dost důvodů k tomu, aby nás nenáviděli a aby nám záviděli. Za prvé naši předkové v jejich zemi vládli, a když z ní odešli zpět do své vlasti, dařilo se jim tam dobře. Nepřátelství vůči nám vyvolala také naše naprostá vzájemná odlišnost. Náš způsob zbožnosti byl tak odlišný od jejich zvyklostí v této oblasti, nakolik se liší božská povaha od nerozumných zvířat.
     
[225] Oni podle všeobecné tradice považují zvířata za bohy a liší se navzájem jen podle způsobu pocty, kterou jim prokazují. Tito lehkomyslní a zcela hloupí lidé, kteří si zvykli od samých počátků na nesprávné názory o bozích, neustoupili a nevzali si za vzor důstojnost našeho náboženství, ale když viděli, kolik má stoupenců, začali nám závidět.
     
[226] Někteří z nich se stali tak pošetilými a malichernými, že se nestyděli říkat věci, které byly v rozporu i s jejich vlastními starými kronikami, a zaslepeni svou vášní si ani nevšimli, že rozpory lze najít i v jejich vlastních dílech. 


Nepřátelství mezi Židy a Egypťany je možné pochopit díky následujícím důvodům:


1. Zcela překroucená zvěst o příchodu Židů do Egypta a jejich odchodu z Egypta.
2. Židé v Egyptě po jistou dobu vládli.
3. Naprostá odlišnost náboženské praxe Židů a Egypťanů.
4. Závist Egypťanů kvůli počtu stoupenců, kteří ctili opravdově židovského Boha.
5. Zmatečnost v historiografii u Egypťanů.

Atmosféra zcela zjevného nepřátelství se potom projevila v šíření pomluvy, že Židé jsou uctívači osla. S touto tezí přišel jako první Mnaseas z Patary a je zajímavé, že to nebyl Egypťan nýbrž Lýkian.
     
Přirozeně předchozí důvody k nepřátelství vůči Židům vedly následně k judeofobii v antice. Podobně výše uvedené důvody vedly k propagandě v helénském intelektuálním světě a pro tehdejší intelektuály neměla žádný význam námitka, že zášť vůči Židům má svůj původ v Egyptě. Důvody, které vedly k zostuzení Židů, byly vhodně užity, aby očernily Židy v očích nových vládců tehdejšího Blízkého východu, což byli Římané.
     
Stará seleukovská inteligence byla ochotná akceptovat římskou expanzivní politiku, ale už se nesmířila s vítěznými taženími Židů pod vedením Judy Makabejského. Seleukovská inteligence nemohla strpět, že byla poražena židovskými partyzánskými oddíly, a tak raději přišla s verzí, že za rozpad jejich říše může mezinárodní židovské spiknutí, které existovalo s tichou podporou Říma. Seleukovská inteligence si vzala za hlavní cíl vrazit klín mezi Židy a Římany.
     
Ne nadarmo popisuje tehdejší helénistická propaganda Židy jako partyzány a loupežníky, kteří narušují pokoj v tehdejší Sýrii. Řím se v prvním století potýkal s piráty ve Středozemním moři, a tak se zdálo více než vhodné přesvědčit Římany, aby bojovali s nepřítelem Říma nejenom na moři ale i na souši. V tomto smyslu posloužilo vhodně vykreslení Židů jako partyzánů a zlodějů, kteří bojují partyzánských způsobem boje proti Římu.

V protikladu vůči předchozím argumentům, poslední důvod k judeofobii v antice vyústil nakonec k násilí. Chování politiků provincií Asia Minor a Palestiny vedlo k tomu, aby byly zrušeny výsady, které byly udělené Židům v Římské říši v době Julia Caesara a Caesara Augusta. Politikové chtěli dokázat Římanům, že Řekové a helenizovaná populace je na východě bezpečnější a spolehlivější spojenec Římu než Židé. Dvě století propagandy tak nakonec skončila krveprolitím. Po zničení židovského chrámu a vzniku křesťanství nepřátelství vůči Židům začalo psát svůj nový list v historii lidstva.


Zdroje:


1. YAVETZ, Zvi. Judeophobia in Classical Antiquity: A Different Approach. Journal of Jewish Studies. 1993, roč. 44, č. 1, s. 1-22. ISSN 0022-2097.
2. FLAVIUS,, Josephus. O starobylosti Židů: Můj život. 2. vyd., V AK 1. vyd. Praha: Arista, 2006, 183 s. ISBN 80-86410-53-6.
« Poslední změna: 2. Březen 2016, 05:52:07 od Karels »

 

Sitemap 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 
TOPlist