Bylo to myšleno tak, že církev si počká, až se lidé přizpůsobí jí, a ne ona lidem ... resp. až lidé dojdou stavu takového duševního rozpoložení (následkem všelikých ran osudu), že se s ukrutným vzlykotem rozplácnou na dlaždicích v kostele nevímkterého svatého, a budou si přitom trhat šaty od Diora a do kasiček vysypávat obsahy kabelek od Vuittoně ...
Bylo mi tehdá jistými veličinami objasněno, že církev trpělivě čeká ve svých neměnných pozicích, nehodlá z kléru udělat bigbítovou kapelu, ze mše svaté muzikál Jesus Christ Superstar a z farářů ženáče
....
Zasmál jsem se v onen čas smíchem pošetilce, ale o samotě jsem se usedavě zamyslel, šel jsem do sebe a započal jsem praktikovat chazara be t´šuva ....